Pohled na výsledky voleb do Státní dumy v Rusku

ksrf

Situace ve světě i v Rusku je krizová. Za této situace měl prezident Putin pouze dvě volby: buď přimět stranu „Jednotné Rusko“, v jejímž čele stojí, ke konstruktivnímu dialogu, anebo pokračovat v politice, která přivedla Rusko do krizové situace.

Zvolil druhou možnost – pokračování v té politice, která Rusko přivedla do krize. Bylo sečteno pouze 13 % hlasů a již prezident Putin prohlásil: „Nyní je možné s konečnou platností říci, že jsme dosáhli přesvědčivého vítězství.“ Nemusel čekat do 21 hodin, kdy měly být vyhlášeny oficiální výsledky voleb. Proč si to mohl dovolit? Protože jeho pretoriáni sami připravili zfalšované výsledky dávno dopředu. Navíc vedení státu provedlo speciální operaci k ohlupování občanů, aby dosáhlo požadovaný výsledek voleb.

Komunisté průběžně hodnotili zveřejňované výsledky a prováděli paralelní sčítání hlasů.

V den voleb, tedy 18. 9. 2016 v 18 hodin MČ volila v nejlepším případě jedna třetina voličů. K ránu 19. 9. se však objevilo ve výsledcích najednou o 6 – 7 milionů hlasů údajných voličů více. Ten, kdo pozorně sledoval, jak se měnila čísla výsledků, musel zaznamenat, že se zvýšil pouze počet voličů strany „Jednotné Rusko“. U ostatních stran se neměnila.

Došlo k masovému podvodu, vhození volebních lístků pouze jediné strany – „Jednotné Rusko“.

Volby do Státní dumy proběhly ve vyhrocené sociálněekonomické situaci. Rusko je navíc pod zvyšujícím se velkým vnějším tlakem, představovaným sankcemi, agresivním obkličováním základnami NATO i imperialistickými provokacemi.

Parlamentní volby se měly stát (podle představ komunistů) formou širokého celonárodního dialogu.

Zvítězila strana „Jednotné Rusko“. 54 % a 343 poslanců (Státní duma má celkem 450), na druhém místě byla KSRF 13,34 % a 42 poslanců (v minulých volbách 98), na třetím místě LDPR 13,14 % a 39 poslanců a na čtvrtém „Spravedlivé Rusko“ 6,22 % a 23 poslanců.

Voliče ve složité vnitropolitické situaci ovlivňovala vlastenecká vlna, kterou vyvolal návrat Krymu, Sevastopolu i hrdinská obrana Donbasu.

Frakce KSRF ve Státní dumě pracovala usilovně na programu překonání krize. Předložila své návrhy na vytváření státního rozpočtu, na změny v průmyslové a agrární politice, na rozvoj vědy, zdravotnictví, bydlení
a důchodové politiky.

Díky aktivitě a vytrvalosti komunistických poslanců se podařilo se před volbami nakonec prosadit zákony
o průmyslové politice a strategickém plánování. (Což nová Duma pochopitelně zruší.)

Nynější parlamentní volby proběhly v duchu 90. let.

Zóna zločinných aktivit se rozšířila na většinu regionů Ruska. Kromě již zmiňovaných se opakovaly i staré podvody. Do falsifikace voleb byly zataženy miliony občanů. Volby tak přivedly k růstu nedůvěry ke státním zaměstnancům, orgánům ministerstva vnitra, učitelům a lékařům – těm, kdo jsou v trvalém kontaktu
s občany. Tato situace vede k další kriminalizaci společnosti.

Současná moc využila, podobně jako za období vlády Jelcina, Žirinovského pseudovlasteneckou LDPR (Liberálně demokratická strana Ruska) k uloupení hlasů voličů opozice.

V roce 2011 protestoval lid proti volebním výsledkům strany „Jednotné Rusko“ která získala 49 % hlasů. Od těchto voleb žili Rusové stále hůře. Pokud v roce 2012 rostl HDP o 3,4 %, tak již v roce 2015 minus 3,7 %. Je směšné, že přes tento spád ekonomiky, snížení hodnoty Rublu a životní úrovně, má nyní „Jednotné Rusko“ v Dumě 76 % poslanců.

Putinova oligarchicko-bonapartistická vláda si je však vědoma, že buržoazně demokratické metody nepostačí k udržení její politické moci. Proto již dlouho před volbami vytvořil Putin tzv. Národní gardu.

Vznik tohoto represivního aparátu naprosto otevřeně kritizoval generální tajemník RKDS (Ruské komunistické dělnické strany) Ťulkin: Buržoazní diktatura v Rusku vystupuje na další stupeň posílení svého absolutismu – na stupeň otevřené teroristické diktatury. Tato reakce vlastní záchrany byla vyvolána napjatou situací ve společnosti. Lidé stále více chápou výsledky kapitalizace Ruska. Projevilo se to i tím, že se parlamentních voleb zúčastnilo poprvé méně než 50 % občanů. V zemi došlo ke gigantickému sociálnímu rozvrstvení, vytvoření úzké vrstvy nových vlastníků, podílníků na rozkradení všelidového vlastnictví.

Existuje stále méně důvodů očekávat, že kapitalisté zvýší účinnost ekonomiky a zajistí blahobyt pro občany.

Buržoazní vláda se pokouší utlumit rostoucí nespokojenost lidu odkazy na objektivní těžkosti, na sankce, pátou kolonu, do které zařazují všechny strany a hnutí, které vyjadřují nesouhlas lidu. Celá propagandistická mašinérie a ideologové ruského imperialismu pracují na vytvoření obrazu nepřítele a obrazu prezidenta, kterému vytvářejí aureolu národního vůdce.

Buržoazie se nespokojuje pouze přijímáním nových, protilidových zákonů, které oklešťují demokratické svobody a práva občanů, ale připravuje se na silové potlačení lidových bouří.

Nikdo nepochybuje o tom, že novou Národní gardu vytvořil Putin, jako hlavní politický představitel ruské oligarchicko-bonapartistické vlády,
k realizaci tohoto cíle. Vznik nové 250 tisícové organizace četnictva potvrzuje koneckonců i prohnilost režimu, který již nevěří ani svému represivnímu aparátu, který si sám ke své ochraně po vítězství kontrarevoluce vytvořil.

  1. 5. 2016 vystoupil v ruské Státní dumě politický poradce předsedy KSRF V. N. Tětjokin s projevem posuzujícím tento čin, ve kterém uvedl: Vytvoření Národní gardy vyvolalo
    v Rusku nejednoznačnou reakci.
    K tomu jsou mnohé důvody.

Oficiálně bylo uvedeno, že důvodem pro vznik nového silového uskupení je nezbytnost posílení boje
s terorismem. Neoficiálně se hovoří o tom, že již dávno nazrálá doba reformy ministerstva vnitra. Ministerstvo vnitra se změnilo v super ministerstvo, ve kterém se přes úsilí jeho vedení nedaří vypořádat s neúčinností udržení pořádku, boje s korupcí a s terorismem.

My samozřejmě podporujeme posílení boje s terorismem. KSRF vždy byla a bude stranou, která podporuje zájmy národní bezpečnosti,
a to jak vnější, tak i vnitřní. Je téměř nevyhnutelné, že se Národní garda bude nucena zabývat vytvářením svých vlastních operativních orgánů a postupně se přemění z vojenského uskupení ve speciální službu.

Do Národní gardy je začleňována i ochrana a struktury vydávající licence „Soukromým bezpečnostním a ochranným službám“ a zbrojních pasů. To by však mělo náležet do kompetence občanských nebo komerčních struktur.

Jde o rozsáhlou činnost již jen proto, soukromé bezpečnostní služby mají asi jeden milion příslušníků. Není ovšem jasné, jakou to má všechno souvislost s bojem proti terorismu. Jde o pochybnosti o nutnosti existence takové organizace. Existují však i pochybnosti politické. Uvědomujeme si, že jde o soustředění všech silových struktur země do jedněch rukou. Podle současné ústavy se všichni lidé v uniformách
i tak podřizují pouze prezidentovi. Tato koncentrace neměla v dějinách nikdy pozitivní výsledky. Lze pociťovat, že zákonodárná moc, v porovnání s mocí výkonnou, ztrácí svůj význam. I to může mít v budoucnosti vážné politické následky.

Jsou důvody předpokládat, že vznik Národní gardy je spojen se zhoršující se sociálně ekonomickou situací v zemi. Jakkoli by se režim snažil tuto situaci zastírat, ke zhoršování dochází. Vznikají protestní nálady.

Z toho plyne i úsilí včas vytvořit struktury, schopné potlačit protestní akce. Je pravda, že by bylo lepší předejít vzniku nemoci, než ji pak za drahé peníze léčit. Podle oficiálních údajů živoří pod hranicí chudoby
14 milionů občanů. Podle neoficiálních 20 milionů. Nebylo by lepší postarat se o tyto občany, poskytnout jim zaměstnání a jejich dětem vzdělání? Místo toho je nám předkládáno posilování silových struktur, které budou potlačovat nespokojenost těchto občanů. Nicméně režim nám představuje chudobu jako nějakou skutečnost, která se prostě stala. Prohlašuje, že se ekonomika přizpůsobila krizi. To znamená, že se úroveň bídy a chudoby nesníží. Zejména toto tvrzení potvrzuje, odkud vychází hlavní hrozba pro vnitřní stabilitu státu. Je pochopitelné, že komunisté nemohou nedoceňovat i destabilizující vliv nejrůznějších vnitřních přátel Západu. Ale napětí ve společnosti vyvolává hlavně neúspěšná politika ekonomického bloku vlády. Ale paradoxálně má tyto neúspěchy vyřešit silový blok.

 

Závěr

Všechno, co se uskutečnilo v Rusku před volbami, v průběhu volební kampaně i volbách samotných indikuje, co všechno oligarchicko-byrokratické uskupení, které v politickém vedení země představuje prezident, Státní duma a vláda, budou dělat po volbách, ve kterých získali ve Státní dumě ústavní většinu.

Budou přijímat nejtvrdší protilidová opatření, a to v období, ve kterém se bude dále prohlubovat sociálně ekonomická krize. Ve volbách v roce 2007 získala strana „Jednotné Rusko“ 45 milionů hlasů, nyní pouze
28 milionů. Nespočetná fakta, včetně změn v silových strukturách potvrzují, že se moc připravuje na potlačování sociálních protestů pracujícího lidu.

Komunistická strana RF se nyní nachází v prostředí vyhroceného politického a ideologického boje. Musí se proto připravit na boj za zájmy pracujících v nejhorších podmínkách, které vznikly po vítězství kontrarevoluce v roce 1991. Vedení KSRF očekává, že ke zvyšování vnitřních i vnějších útoků proti komunistům dojde na sté výročí VŘSR.

Ze strachu o ztrátu naloupeného bohatství bude vláda, představující ruský imperialismus, pokračovat
v likvidaci vlivu komunistů.

Karel Kluz