Naše servilita

havel

Minulý měsíc potkaly Českou republiku dvě události, obě dvě zahraničního charakteru. Mají mnohé společné. V rámci akce první havlisté pokračují v pojetí mýtu listopadu 1989, který podle nich znamenal vítězství lidských práv a jejich obhajoby proti údajné totalitě a těm, kterým o lidská práva nejde. Čím více se stává adorace kultu osobnosti a odkazu Václava Havla v rámci společnosti lidem absurdní a čím více roste nespokojenost se současným systémem a stává se neuvědomělou deziluzí z kapitalismu, tím jsou jeho vyznavači agresivnější a fanatičtější.

Je trapné odsuzovat vyjádření tzv. čtyř ústavních představitelů a zároveň provádět politiku adorace feudálního a otrokářského Tibetu spojenou s odporem k údajným okupantům – Čínské lidové republice (přestože Čína uznává tibetskou národnost jako jednu z 56 národností
s odpovídajícími národnostními právy – věc pro původní obyvatelstvo Spojených států nevídaná), praxi zmonopolizování témat porušování lidských práv a 25 let poklonkovat vojenským aktivitám NATO, ať se odehrávají kdekoli, či sbližovat se s Landsmanšaftem. Čína v posledních dekádách dělá věci, které jsou kritizovatelné, ale zásadně jiného charakteru, než by jí současná havlistická část vládnoucí buržoazie vytýkala. Např. aktivity vůči zemím jihovýchodní Asie či její směřování
k neodvratné cyklické krizi kapitalismu, která by mohla vzít s sebou údajně výhodné investice čínského kapitálu v České republice, např. do žďárského Žďasu.

Druhou událostí je usnesení Poslanecké sněmovny označující Rezoluci UNESCO ohledně Chrámové hory v Jeruzalémě za antisemitskou vzhledem k údajnému přerušení vazby tohoto komplexu (mešity Al-Aqsá, Skalní dóm a Zeď nářků) k náboženství judaismu. Při zběžném pročtení rezoluce k ničemu takovému nedochází. Sněmovna pouze byla ovlivněna propagandou státu sionistického apartheidu. Zatímco místní islamofobové (zvláště poslankyně ODS Černochová kombinující adoraci vojenských agresí NATO s nenávistí k jejím obětem – obyvatelstvu Iráku a Afghánistánu jako muslimům) rezoluci považují za další projev zlomyslných Arabů. Ve skutečnosti jde o ochranu kulturního dědictví Palestiny, které je ohroženo plány náboženských židovských fundamentalistů – na obnovu a vybudování tzv. Třetího chrámu na místě zbořených mešit stojících zde přes 1400 let. Nejde tu o ochranu náboženských svatyň či představ kleriků o společnosti, jde tu o symbol nadvlády okupantů v Jeruzalémě i v celé Palestině, který by byl chápán Palestinci jako další krok k jejich etnické čistce. Zatímco označuje Sněmovna na základě pokračující servility k Izraeli rezoluci za antisemitskou, pokračuje boření domů Palestinců na západním břehu Jordánu a v Jeruzalémě, střelba do Palestinců je na denním pořádku. Co bylo skutečně dalším projevem servility?

Rudolf Urbánek