Co vyjádřila volba Donalda Trumpa a co nás čeká?

usa

usaMezinárodní hospodářská krize je v nejlepším rozkvětu a USA coby centrum kapitalistického světa se nachází ve víru změn. Ke změnám dochází pod taktovkou velkých monopolů a jejich seskupení prosazujících své zájmy. Stejně jako v minulosti v podobných situacích, tak i dnes v USA si podřízené, vykořisťované třídy berou za své potřeby a problémy ekonomicky a mocensky vládnoucích tříd. Zaměříme-li se na tuto problematiku podrobněji, zaznamenáme ve střednědobém horizontu výrazné rozpory uvnitř samotné buržoazie USA, což je výsledkem velkých těžkostí, se kterými se vládnoucí elita potýká ve snaze zastavit hospodářskou recesi. Je zřejmé, že v rámci současného mezinárodního antagonismu nemůže být zaručen dlouhodobější plošný nárůst kapitalistických zisků. Dlouhodobá recese již v USA neposkytuje možnost dalšího snižování ceny práce. Část zdejší buržoazie, která po dlouhou dobu není schopná zvýšit svoje zisky, se tedy snaží využít alternativních řešení, ať již v geopolitické sféře, tak uvnitř země.

Výsledek voleb, jejichž vítězem se stal republikán Donald Trump, nový prezident první hospodářské síly na světě, dokládá výše vyřčené. Trump po celou dobu kampaně proklamoval „nový“ politický subjekt – konec konců bylo doslova vysloveno, že tvoří „novou republikánskou stranu“. Jeho „novátorská“ rétorika neoslovila a nepřesvědčila celé spektrum republikánské strany, zatímco on využil vlny lidové nespokojenosti mířené směrem k oběma hlavním tradičním stranám americké politické scény: demokratům i republikánům. Využil hlavně nespokojenosti těch nejvíce postižených kapitalistickou krizí – proletarizované, bývalé maloburžoazie. Tak se mu podařilo získat klíče od Bílého domu.

Taktika prezentovat Trumpovy mechanismy jako protisystémové, jako nové, jako nepoznamenané negativy politiky minulých generací, přestože jsou integrální součástí kapitalismu, dále jeho prezentace coby „neprofesionálního politika“ (což rozhodně není žádnou novinkou a mohli jsme podobné taktiky zaznamenat
i v jiných zemích), přineslo uvěznění lidových vrstev ve falešných dilematech. Tam přesně mířila taktika té části buržoazie, která jej prosazovala jako „novou,“ „čistou“ a „odlišnou“ alternativu. Ostatně stejná taktika byla použita při první volbě Baracka Obamy. Možnosti uspokojit alespoň část lidových potřeb byly velmi omezené i s ohledem na to, že byl ze hry odstraněn Bernie Sanders se svou protioligarchickou rétorikou. Zde je na místě vzpomenout analogické případy použití této taktiky evropským buržoazním politickým systémem, také zmítaným krizí. Vzpomeňme například Berlusconiho, kterého jako řešení pro své problémy zvolila italská buržoazie a vytvořila jeho obraz alternativního spasitele problémů všech, tedy i lidových vrstev. Podobným případem je také Porošenko na Ukrajině nebo politická hegemonie Babiše v Čechách.

Je rovněž zřejmé, že v posledních letech ekonomické „elity“ začínají ztrácet důvěru ve svůj vlastní zkorumpovaný politický „personál“ a snaží se převzít řízení politického dění do vlastních rukou, tedy vládnout přímo bez politických prostředníků. Jedná se o účinnější a rychlejší řešení v rámci vyostřování systémové krize, protože nedochází k mrhání časem, energií a financemi ztrácejícími se ve stranickém systému prostřednictvím nutných minimálních demokratických mechanismů.

Opatření, která byla přijata, aby bylo možné vypořádat se s krizí, kterými jsou expanzivní politika USA, nízké úroky federální banky, podpora bank a podniků, prokazatelně již nemohou zastavit problémy, které vyplývají z ohromného soustřeďování kapitálu, natož akcelerovat byť krátkodobou konjunkturu. I když prozatím bránily nebo oddalovaly nutnou likvidaci části kapitálu, nedošlo k investicím nehybného soustředěného kapitálu a logickým výsledkem bylo vystřelení státního dluhu do astronomických výšek.

Dále vyostřující se antagonismus s novými velmocemi jako je Čína vedl a vede ke zhoršování životní úrovně lidových vrstev v USA. Stejně tak nerovnoměrnost anarchistického rozvoje kapitalistických vztahů má za následek zintenzivnění soupeření tradičních oborů, jakými jsou těžký průmysl, zpracovatelský průmysl, těžební průmysl s kapitálem tzv. nových oborů, kterými jsou informatika a její aplikace, a také elektronický obchod. Vše výše řečené vysvětluje, proč zchudlé vrstvy obyvatelstva, proletariát pracující za nedostatečné mzdy, a to hlavně ve vnitrozemí USA, jednají a rozhodují se bez třídního uvědomění, bez třídního revolučního hnutí, tápou ve svých volbách
a pohybují se od jednoho kapitalistického pólu k druhému, jinými slovy adoptují dilemata, která jim předkládá buržoazie, a problémy kapitálu si berou za své.

Problematika vypořádání se s tzv. ilegální migrací prostřednictvím rasistické a nacionalistické rétoriky, omezení účasti USA na válečných konfliktech, proklamace tzv. realistického přístupu k Rusku, nové přehodnocení mezinárodních obchodních vztahů, dokládají tendence snahy ochránit alespoň vnitřní trh pro americký kapitál a evokují mnohé další interpretace.

V každém případě již od prvních prohlášení se nový americký prezident snaží ukazovat tvář „sjednotitele,“ ale zaměřuje se pouze na službu obecným zájmům amerických monopolních sdružení. Přirozeně je otázkou, zda celá buržoazie po rozkolu, který se bez pochyb projevil, dokáže spojit svoje síly nebo zda se prohloubí jejich vzájemné rozpory.

Mnozí analytici, ale také představitelé různých politických subjektů z celého světa neskrývají uspokojení z vítězství Donalda Trumpa a utěšují se nadějí na mír, který podle nich jeho volba představuje. Dočasné kompromisy a změna taktiky nepopírají v žádném případě existenci krajních rozporů a jejich zostřování
a s nimi aktualizují nebezpečí světového konfliktu. Příčiny, které rodí tyto rozpory, tedy nepřestaly existovat a mohou přerůst v konflikt ve formě válečného požáru.

Proto je nutné, aby se lid oprostil od ztotožňování se s problémy národních a nadnárodních „elit“, posílil protikapitalistický a protimonopolní charakter svého zápasu s kapitálem a jeho mocí, která rodí bídu a války.

Manolis Klontzas