Bohyně Afrodita a další ohrožení míru ve východním Středomoří mají stejné místo narození: KYPR

kypr

Pokrokový svět zatajil dech, když v létě 1974 turecká armáda v rámci plánů Attila 1 a 2 realizovala obsazení severní části ostrova (cca 40 % území). V posledních desetiletích se v našich zeměpisných šířkách mluví o Kypru pouze v době plánování letní dovolené. Kyperský problém probleskl masmédii v době tzv. plánu Anán, jehož cílem bylo vytvořit na Kypru dva státy pod kontrolou zainteresovaných velmocí (analýzou plánu i historických souvislostí se zabývá kniha: Svoboda si žádá odhodlání a odvahu. Orego 2004). Kyperský lid se v referendu (31. 5. 2004) vyslovil proti této chytristice ušité na míru velmocenským snahám Turecka, Británie, ale také Řecka, USA a Izraele. Následně v květnu 2004 byla Kyperská republika přijata do EU.

Dnes je Kypr opět v geopolitickém zájmu velmocí regionálních i globálních. Proč Kypr a proč právě dnes? Básník Odysseas Elytis připodobnil Kypr k šedozelenému listu hozenému do moře, jiní jej přirovnávají
k nepotopitelné letadlové lodi. Skutečně, Kypr se nachází ve strategickém bodě východního Středomoří. Je odsud kousek do Turecka, Sýrie, ale také Libanonu, Izraele, Egypta. Naopak ze západního Kypru není daleko do jižního Egejského moře. Kypr byl vždycky významným hráčem na mezinárodní mocenské šachovnici,
a to již od doby bronzové. Pro ilustraci např. velmoci a některé ručící země nedovolily na Kypru instalovat ruský protiletecký obranný systém S-300, protože jeho rakety by v pohodě zasáhly nejenom Turecko, ale také třeba Izrael. Tato obranná zbraň by posílila suverenitu ostrova. Krom nepřehlédnutelné geografické výhody byla kolem Kypru potvrzena ložiska zemního plynu.

Kyperský problém je tak spletitý, že se dostal i do řecké anekdoty: „My máme se ženou kompetence dokonale rozdělené: já mám ty důležité
a komplikované problémy a manželce nechávám všechny ostatní prkotiny. Já mám pod kontrolou kyperský problém.“

Turecká okupace zasadila ránu kyperské populaci, když v severní části bylo prakticky uvězněno turecky mluvící obyvatelstvo, majetek řecky mluvících Kypřanů byl vyvlastněn
a majitelé museli utéct. V roce 1983 vyhlásil severní Kypr samostatnost (Turecká severokyperská republika), ale tento novotvar oficiálně uznalo pouze Turecko a prakticky se jedná
o území spravované z Ankary. Turecko severní Kypr dosidluje vlastním obyvatelstvem. Životní i kulturní úroveň v této části ostrova je velmi nízká. Jižní část ostrova je osídlena řecky mluvící populací. Mnoho Kypřanů bylo zabito v bojích v létě 1974, desítky tisíc odešlo do zahraničí (hlavně do zemí východního bloku, Řecka a Británie). Jižní část ostrova, tedy Kyperská republika, v roce 2008 vstoupila do eurozóny a než se nadála, bylo nad Kyprem vyhlášeno memorandum, zmraženy úspory obyvatel a kyperská ekonomika se stala plně závislou na ekonomice silných zemí EU. Velká Británie, která je vedle Řecka a Turecka ručící velmocí, okupuje zhruba 7 % území, může využívat kyperských výsostných vod a udržuje na Kypru překladatelské centrum své rozvědky. Britské aktivity na Kypru reprezentují jednu
z největších základen jedné země na území druhé.

Dnes, kdy se situace ve světě komplikuje v důsledku zostřující se krize kapitalismu, se stal Kypr jedním
z klíčů dveří vedoucích k rozdělování a rozdělení světa. V současnosti probíhají rozhovory kyperské a turecké politické reprezentace za přizvukování a tlaků velmocí i jejich různých uskupení. Rozhoduje se nejenom
o vlivu jednotlivých velmocí a jejich uskupení v této části Středomoří, ale také o tom, jak budou rozparcelovány ekonomické zóny ve vodách okolo Kypru. Zájemci jsou okolní země, které coby lokální kapitalistické mocnosti rozhodně neplánují využívat zdroje přírodního bohatství ve prospěch lidu, ale naopak je rozdělí monopolům ke komerčnímu využívání. Společnosti, kterým se sbíhají sliny na zemní plyn východostředomořského bazénu, jsou mimo jinými DELEK, EXXON MOBIL-QATAR PETROLEUM, ENI-TOTAL, STATOIL and CAIRN-DELEK-AVNER. Tlačí na vlády zemí, ve kterých podnikají, aby byla tato otázka rozdělení tzv. těžních parcel okolo Kypru rychle vyřešena.

Stejně jako v jiných případech
i v případě kyperského problému jsou postupně opouštěny snahy řešit primární problémy, je ignorována podstata a příčiny. Bylo opuštěno od řešení otázky turecké okupace severní části ostrova a problém je prezentován jako otázka národnostní, která vyplývá z existence dvou různých národností na ostrově. Zřejmé jsou záměry Turecka, jehož reprezentace chápe Kypr jako součást svého historického území. Nedávno se premiér Erdogan vyjádřil v tom smyslu, že případná federace na ostrově bude následníkem Severokyperského tureckého státu. Podobně se Turecko odmítá vzdát stále okupované oblasti Morfou nebo přistoupit na existenci státu, kde by Turecko nebylo jednou z ručících velmocí.

Současné snahy se soustřeďují na vytvoření federace dvou států, kdy by existovaly dvě vlády, zastřešené nějakou federální reprezentací. To představuje řešení jenom na první pohled. Federace dvou států naopak ještě prohloubí existující rozpory. Dále nejsou řešeny takové problémy, jakými je např. přítomnost tureckých okupačních vojsk, problém přítomnosti britské vojenské síly, otázka návratu uprchlíků a majetků, které po nich zůstaly v severní části ostrova. Otázkou je, jak prakticky bude vypadat mezinárodní politika státu, jehož severní část je napojena na Turecko, zatímco jižní část patří do EU? Přirozeně EU považuje vytvoření federace za velmi výhodné. Takové uspořádání by posílilo její geopolitické pozice v oblasti, okamžitě by klesla cena pracovní síly na Kypru. Naopak turecká buržoazie o tom nechce ani slyšet. Je třeba připomenout, že Turecko již od 60. let usilovalo a nadále prosazuje zřízení dvou států na ostrově. I řecká buržoazie se prostřednictvím své vlády aktivně účastní debat a kyperský problém využívá coby kartu, kterou je možné zahrát pro posílení vlastní mocenské pozice ve východním Středomoří nebo jako závaží při řešení svých ekonomických problémů.

Zde je třeba zvážit názor kyperského AKELu, který vytvoření federace podporuje a je ochotný k velkým ústupkům, aniž by docenil nebezpečí, které vytvoření federace skrývá v případě, že problém bude nadále chápán jako problém lokální a pouze národnostní a rozhodování o vytvoření státu(ů) bude ponecháno v rukou velmocí zainteresovaných geopoliticky a ekonomicky. Na podobných pozicích stojí i ostatní proevropské buržoazní síly na Kypru. Naopak proti federaci jsou nacionalistické síly. Bohužel na ostrově neexistuje politický subjekt, který by problém posuzoval třídně, tedy z hlediska pracujících, ať už se hlásí k turecké nebo řecko-kyperské národnosti.

Vytvoření federace na Kypru situaci na Předním východě spíše dál zkomplikuje a prohloubí geopolitické a kapitalistické rozpory. Může se rychle stát dalším ohniskem konfliktu v již tak velmi rozjitřené oblasti.

Domnívám se, že je třeba požadovat nejprve odchod všech okupačních a cizích sil z ostrova, následně vytvořit jednotný stát, ve kterém by byl pohyb obyvatelstva volný, stát, který by zaručoval vzdělání v turečtině i řečtině, ale hlavně by byl mimo jakéhokoli kapitalistického uskupení. V případě, že Kypr zůstane součástí sporů kapitalistických geopolitických a ekonomických zájmů, kyperský lid nemůže počítat s mírovým rozvojem své krásné země.

Věra Klontza-Jaklová