Zločiny kapitalismu

capitalism

Zločiny kapitalismu

13. dubna 1932, když vrcholila Mostecká stávka, ve své době největší protest v Evropě proti nezaměstnanosti za světové hospodářské krize, při zásahu četnictva a dragounů proti demonstrantům byli zastřeleni horníci Jan Kříž a Josef Ševčík. Mnoho horníků bylo zraněno.

Čtyřtýdenní stávka zahájená po propouštění na dole Humboldt se záhy rozšířila do 31 dolů po celém revíru. Zapojilo se několik tisíc horníků po celých severozápadních Čechách, kde přerostla 13. 4. 1932 v generální stávku, a částečně i na Kladensku a Ostravsku. Řídily ji odbory ovlivňované výrazně KSČ aktivizované do třídních bojů bolševizací strany na V. sjezdu roku 1929. Přímo ve stávkovém výboru pracovali Klement Gottwald a Antonín Zápotocký. Solidaritu se stávkujícími vyjádřilo mnoho organizací a osobností, mezi nimi J. Werich a J. Voskovec, V. Nezval, M. Majerová, K. Biebl, V. Vančura, I. Olbracht a K. Teige.

Buržoazní vláda široké koalice za účasti „socialistických“ stran se snažila stávku za každou cenu potlačit. Nasadila četnictvo i vojsko, ale přesto pokračovala. 16. 4. 1932 se pohřbu zastřelených horníků účastnilo 50 000 lidí a změnil se v obrovskou demonstraci. Ve stejný den odborové svazy a těžařské společnosti podepsaly dohodu, která částečně přistoupila na požadavky stávkujících. Tisícům horníků byly zrušeny výpovědi a byla garantována dosavadní zaměstnanost, což za tehdejších pro horníky nepříznivých podmínek bylo vítězstvím.

20. dubna 1930 četnictvo na okraji Radotína střílelo do průvodu komunistické mládeže. Několik dětí bylo zraněno, a to i těžce. 13letá dívka byla střelena do břicha, 16leté museli lékaři amputovat dva prsty na ruce. Průvod dětí a mládeže se vracel z Kosoře, kde četnictvo přerušilo a ukončilo tábor lidu tzv. Rudých letnic. Jediným „zločinem“ pochodujících byl zpěv proletářských písní.

V prvé řadě průvodu po boku dětí šel poslanec KSČ Václav Kopecký. Ve svém svědectví uvedl: „Když průvod dětí a mládeže se z Kosoře vracel, aby přes Radotín došel na tamní nádraží a jel do Prahy, postavila se na silnici u Radotína četa četníků, aby průvodu přes Radotín zabránila i za cenu krvavé střelby, jak zněl příkaz vlády. Netušili jsme, že by četníci mohli být tak suroví a střílet do dětí. Když četníci, postavení přes silnici, vypustili salvu ze svých pušek, skočil jsem před četníky a volal na ně, aby palbu zastavili, poněvadž jsem se domníval, že vystřelili na slepo …“ Četníci pak nechtěli pustit poslance ani pro lékařskou pomoc. Lidé zraněné obvazovali sami.

Radotínský zvěrský zločin četnictva nebyl v té době ojedinělým. Následoval Duchcov – 4 mrtví, Košúty – 3 mrtví, Chust – 1 mrtvý, Frývaldov – 7 mrtvých.

-ij-