Za podporu Bolívarovské republiky Venezuela proti státnímu převratu a intervenci

chavez

Za podporu Bolívarovské republiky Venezuela proti státnímu převratu a intervenci    

Včera vystoupil prezident Bolívarovské republiky Venezuela Nicolas Maduro s projevem, ve kterém vyjmenoval poslední činy mediální i ekonomické války a sdělil závažná slova o chystající se intervenci Spojených států, pokud bude Bolívarovská revoluce nátlaku vzdorovat.

Situaci nelze nazvat jinak, než „krizová“. Roky pluralismu a přepychové diskuse s nepřátelskými politickými skupinami a třídami byly časem zbrojení protinárodní aliance pod patronátem Spojených států. Problémy, které jsme překonali rok po vítězství pokusu o pravicový puč v roce 1948, byly roky neřešeny.

Opozice, představitelé oligarchů, latifundistů, kriminálníků a protilidových sil obecně, vyzývá armádu k neposlušnosti a kromě prezidenta chce svrhnout i celou éru budování socialismu, sociálně spravedlivější země v opozici k impériu Spojených států.

Tlak je i díky ekonomické válce impéria a spekulantů a díky mediální válce reakčních kruhů i zemí nezměrný. Dost možná, že prolomí výsledky 17 let vývoje nezávislého státu, dost možná, že dopady ekonomické války, které jsou mnohdy extrémní, zavedou část národa na cestu zpět. Ale jisté je, že je zde třídní solidarita, solidarita celých národů a celé pracující třídy lidstva.

Přece jen docházíme k poučení, že od roku 2002, kdy se pravice pokusila o puč proti veliteli Chávezovi, měla být direktivně odmítnuta jakási „třetí cesta“ a mělo se nastoupit, i kdyby s velkými riziky, na cestu budování reálného socialismu v místních podmínkách – s demokratizovanými výrobními prostředky, s lidovou armádou, s třídní odborovou centrálou, s vládou Národní fronty v čele s politickou avantgardou, s plánovanou a centrálně řízenou ekonomikou, s budovatelským programem revoluční transformace země na průmyslový stát s výkonným zemědělstvím, nikoli s dotacemi a utrácením nerostných surovin a bez oligarchie, bez pravice, bez protilidových elementů – vždy s puškou na rameni a s bajonetem proti impériu. Žádná třetí cesta neexistuje. Je to výmysl kavárenských stolků „moderní levice“, výmysl reformistů, kteří se vždy báli změn mířících daleko za jejich horizont. Je nesmyslné odmítat evropskou zkušenost, nepoučit se z proher a vítězství a razit „vlastní cestu“, protože taková cesta je jedině cesta do vlastní porážky.

Zažili jsme v historii vlastního národa řadu krizových situací. Jsme poučeni, že pro úspěch a vítězství je třeba jednoho rázného kroku a jedné důsledné koncepce. Připomínáme rovněž slova Wojciecha Jaruzelského „Naše vlast se nachází nad propastí“ a zároveň připomínáme, že rozhodnost tohoto polského generála, že jeho vůle konat při vědomí všech rizik, dokázala následky cizího vměšování a vnitřní činnosti nepřátelských skupin zásadním způsobem utlumit. Pokud se tak nestane, bude následovat chilský scénář z roku 1973.

Venezuelská zkušenost znovu ukazuje, že oligarchie, fašismus a imperialismus jsou spojité nádoby a že s těmi, kteří usilují o porážku lidové moci, o destrukci skutečné demokracie a uplatnění vůle lidu, neexistuje dialog, neexistuje pluralismus, ale boj na „být či nebýt“ jednoho národa.

Ať žije Bolívarovská republika Venezuela!

Pryč s oligarchií, fašismem a imperialismem!

Převzato z listu Prostějovská PRAVDA, 18. 5. 2016