Karel Kluz: Procházky s Hitlerem

img1-559x437

Procházky s Hitlerem

V Německu na pozadí růstu neonacistických nálad, posílených problémy s vlnou muslimských běženců, se zvyšuje zájem o osobu Führera. Před 71. výročím porážky nacistického Německa Rudou armádou se 25. 4. 2016 konala v muzeu – bývalém protileteckém krytu v Berlíně – prezentace čtyřdílné knihy nazvané „Hitler – Itinerář“ (Hitler – Das Itinerar + CD – Berlin Story Verlag) jehož autorem je informatik a dějepisec Harald Sandner.

V tomto díle, které si plně zaslouží označení „fundamentální“ (má celkem 2432 stránek a 2211 historických fotografií) jsou s chronologickou přesností popsány každodenní Hitlerovy trasy, které vykonal za celý život. Rovněž datum prezentace nebylo zřejmě vybráno náhodně. Uskutečnila se v polovině dekády mezi datem narození 20. 4. 1989 a jeho smrti 30. 4. 1945. To platí i pro místo prezentace. Kryt byl vybudován sovětskými vojenskými zajatci v roce 1942. Je to jeden z mála historických objektů Třetí říše, který se zachoval dodnes.

Amatérský historik Harald Sandner na knize pracoval 20 let. Sandner je podnikatelem a odborníkem v oblasti IT. Podklady získával v německých i zahraničních archivech. Své rozhodnutí zdůvodnil celou řadou příčin. Jednou z nich prý byla snaha smířit německé obyvatelstvo s jeho nacistickou minulostí.

Jde evidentně o pokrytecké tvrzení.

V poválečném Německu k takovému smíření již dávno došlo. Například ve městě Celle u Hannoveru v Dolním Sasku obyvatelstvo odmítá uznat vinu svých předků, kteří v dubnu 1945 nadšeně povraždili vězně, přepravované do koncentráku v Bergen Belzenu, kteří se rozutekli z vlaku, bombardovaného spojeneckým letectvem. O této akci, která byla jejich účastníky posměšně nazvána „Hasenjagdt“ – hon na zajíce – nechtějí ani veřejně diskutovat.

Nelze se divit, že v hessenském městečku Neuhoff jsou ulice a střední škola v domě číslo 4 pojmenovány po Sturmbanführerovi SS Verneru von Braunovi, otci raket V 1 a V 2, vraždících obyvatele Londýna. Ovšem také po konstruktéru raket a lídru amerického kosmického programu.

V Saském městě Pirna, nedaleko od českých hranic je pojmenováno gymnázium po opoře národně socialistické „rasové hygieny“ MUDr. Raineru Fetscherovi.

Škola v sousedním městečku Großröhrsdorfu nese jméno generálporučíka zdravotnické služby Wehrmachtu MUDr. Ferdinanda Sauerbrucha – toho, který v roce 1942 vydal rozkaz k vraždění vězňů v koncentráku NatzweilerStruthof bojový plyn yperit.

Není-li znakem lásky a usmíření s nacistickou minulostí fakt, že více než sto škol v Německu nese jména funkcionářů hitlerovského Německa?

Druhým motivem, který vyvolal v Haraldu Sandnerovi potřebu vykonat svou dlouholetou práci bylo prý jeho přání „vytvořit sérum proti nacismu“. K tomu uvedl: „Trvale se setkáváme s následky Hitlerových akcí a nejlepší vakcínou proti nacionálnímu socialismu by bylo zkoumání následků jeho aktivit. Za 56 let a 10 dnů svého života vládnul Třetí říší více ne 4 000 dnů. Budoucí pokolení by měla vědět, jak tento umělec, politik a masový vrah prožil každý z těchto dnů.“

K tomu je potřeba poznamenat, že jinou takovou vakcínou bylo zřejmě letos v lednu oficiální vydání – první po ukončení II. světové války – katechismu nacionálního socialismu, Hitlerovy knihy Mein Kampf. Text byl doprovázen 3 500 komentáři vědců – historiků z Institutu soudobých dějin v Mnichově. Vysoká cena knihy (59 €) neodradila zájemce a prvních 4 000 výtisků bylo prodáno za jeden den. Do poloviny dubna bylo dotištěno ještě 43 500 výtisků, které byly rovněž rychle rozprodány.

Dá se pochybovat o tom, že by se zájemci o knihu chtěli pouze seznámit s vědeckými komentáři základního textu.

Vydání Mein Kampf vyvolalo v Německu ostré spory.

Ty však ještě ani neutichly, a již se objevil nový bestseller Sandnerův Itinerář. Cena je ovšem vyšší – s přiloženým CD činí 499 €. První vydání mělo pouze 500 výtisků.

To však plně postačí pro všechny základní organizace Národně demokratické strany Německa – NDP. Vždyť ta konec konců jako legální politická stran dostává státní podporu.

Třetím důvodem, proč začal psát Itinerář je, jak tvrdí Sandner, jeho vlastní charakter: „Chtěl jsem pochopit minulost vlastních předků a jejím prostřednictvím dějiny celého německého národa a pomoci tak i ostatním, aby ji pochopili.“ Hovoří autor a pokračuje: „Moji předci byli obyčejní lidé, milující svůj život. Nakonec se ale stali nacisty. Přesto, že nebyli členy NSDAP, podporovali linii strany až do konce. Naše rodina v důsledku Hitlerovy politiky ztratila mnoho.  Moje babička byla vyhnána ze Sudet v ČSR. V rodině však nikdo neslyšel ani jedno špatné slovo o Hitlerovi. Proč?“

Odpověď na tuto hlavní otázku nedal ještě nikdo. Tedy ani Sandner.

Sandnerův Itinerář není jediným současným dílem tohoto druhu a ani ne prvním. V únoru 2016 vydalo vydavatelství Matrix Media Verlag  v Göttingenu ilustrovaného „Průvodce po Hannoveru a okolí v létech 1933 – 1945“ nazvaného „Das Sachsenross unterm Hakenkreuz“ (Mýtický bílý kůň – Sachssenross – znak v erbu Dolního Saska – pod hákovým křížem). Autorkou díla je hannoverská rodačka, historička Janet von Stillfriedová.

Největší dolnosaský deník Hannoversche Allgemeine Zeitung (HAZ) vydání tohoto průvodce připomenul tklivým článkem „S Hitlerem po Hannoveru“ (Als Hitler durch Hannover), ve kterém se dočteme: „Autorka nepopisuje pouze takovou událost, jako je Hitlerova návštěva města, ale obrací pozornost čtenáře na militarizaci všedního života obyvatel města. Na ilustracích lze zhlédnout přehlídku vojsk SS před městskou Operou, Hlavní nádraží, vyzdobené vlajkami s hákovými kříží atd.

Autorka popisuje i rozvoj města v 30. letech a odmítá mýtus o tom, jak se Hitler staral o německé obyvatelstvo, což zdůvodňuje tím, že v Hannoveru se stavělo v létech 1933-1942 pouze 2 300 bytů ročně, mnohem méně než v předcházejícím období.

HAZ zdůraznil, že znalci v knize nenajdou nic nového, ale pokud si projdou město v ruce s tímto průvodcem, uvidí ho jinýma očima.  V budově městské knihovny na náměstí Aegi byl štáb Gestapa, na náměstí Ballhofplatz, oblíbením místě setkávání homosexuálů, vybudovali nacisté sídlo Hitlerjugend.

Za neméně svérázné lze považovat i rozhodnutí vedení Státního archivu v Mnichově odtajnit právě nyní přes 2 000 tajných dokumentů a projektů rozkrývající ambiciózní Hitlerovy plány přestavby Mnichova. Mnichov se měl podle Hitlera stát hlavním kulturním městem světa.

Přestavba města měla být zahájena v roce 1940 a ukončena v roce 1948. Práce v tomto roce skutečně začaly a v roce 1941 již byly přihnány tisíce sovětských válečných zajatců. Pak ale byly práce odloženy.

Iniciátoři odtajnění zdůvodňují své rozhodnutí přáním ukázat zrůdnost totalitární nacistické architektury a gigantománii vůdců Třetí říše. V souvislosti s přílivem běženců a výbuchem aktivity neonacistů se naskýtá otázka? Kdo stojí v pozadí nejen této akce, ale i v pozadí vydávání Mein Kampfu a dalších publikací?

Stane se Evropa živnou půdou pro nacismus? Anebo se již stala?

Co se událo 19. 11. 2015 na 70. zasedání VS OSN v New Yorku? Proč se stávající vlády Německa, Itálie, Portugalska, Španělska, Slovenska, Maďarska, Chorvatska a Řecka nestydí za svou nacistickou a fašistickou minulost? Stane se Jozef Tiso i oficiálně novým slovenským národním hrdinou?

  1. zasedání Valného shromáždění OSN přijalo 19. listopadu 2015 „Rezoluci číslo A/C.3/70/L.59/Rev.1“, ve které VS OSN vyzývá vlády všech států světa, aby přijaly efektivnější opatření k boji proti glorifikaci nacismu, neonacismu a jiných praktik, které podporují oživování současných forem rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a s nimi spojených intolerancí.

Pro přijetí resoluce hlasovalo 123 členských států OSN, proti byly USA, Kanada, Palau a Ukrajina, 53 států se zdrželo hlasování. Mezi nimi Austrálie, Nový Zéland, Japonsko a všechny státy EU včetně Německa, Itálie, Španělska, Maďarska, Chorvatska, Lotyšska, Litvy a Estonska, jejichž nacistické a fašistické režimy se podílely na vyvražďování milionů Slovanů, komunistů a Židů v době II. světové války a které by se měly příští staletí ze svých zločinů kát a omlouvat, ale pochopitelně i lokajský režim, ve kterém sehrává dominantní úlohu spojenectví sociální demokracie, kléru a finanční oligarchie, který znásilnil politickou moc v Čechách.

Izrael hlasoval pro rezoluci. Zatím si nic jiného dovolit nemůže, jestliže si chce i nadále předstírat, že si váží milionů židovských obětí Holocaustu. Čeští komunističtí poslanci mlčí. Žádné interpelace obviňující sociálně demokratického předsedu vlády, jeho ministra zahraničí Zaorálka a Hermana. Lhostejnost. Hlavně, že dostanou své opět nestydatě zvýšené platy.

Ve stejný den byla diskutována i „Rezoluce A/C.3/70/L.61“ s názvem „Globální výzva ke konkrétním akcím k totální eliminaci rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a s nimi spojené intolerance s cílem splnění Durbanské deklarace a Akčního programu“. Rezoluci podpořilo 128 států, 11 bylo proti, včetně Izraele, USA, Kanady, Německa, Francie, Velké Británie a Austrálie. 44 delegací se zdrželo hlasování – státy EU, Japonsko a další.

Západní velmoci odmítají „Durbanskou deklaraci“ od doby jejího přijetí v roce 2001. Hlavním důvodem je zřejmě kompenzace africkým státům za otrokářství a u Izraele náhrada za rasistické chování k Palestincům.

USA a Izrael opustily jednání Durbanské konference již v roce 2001 a pak v letech 2009 a 2011. Všechny konference probíhaly pod patronací Valného shromáždění OSN.

Proč imperialistické státy jako USA a EU podporovaly a podporují násilné nacistické a fašizující režimy po II. světové válce, včetně Jižní Koreje, Španělska, Jižního Vietnamu, Chile, nyní Ukrajiny, Estonska, Lotyšska, Polska, Maďarska a dalších států, které nejsou schopny udržet buržoazně demokratickou vládu?

Historie fašismu a nacismu je v podstatě historií krachu nejrozhodnějšího násilného pokusu imperialistické reakce zabrzdit sociální pokrok, zúčtovat s revolučním hnutím. Analýza fašismu potvrzuje jeho historickou omezenost. To však nedává právo na podceňování (jak ukazuje i hlasování v OSN) tohoto nebezpečného sociálně politického jevu.

Vítězství nad fašismem a nacismem ve 2. světové válce zaplatilo lidstvo desítkami milionů životů.

Diskreditace fašismu v očích lidstva značně zúžila možnosti opakování dějin. Proto se imperialistická politická elita snažila, až na výjimky, realizovat buržoazně reformní politiku.

Při tom nelze zapomínat, že fašismus nemá pouze varianty, které použili Hitler, Mussolini nebo Pinochet. Odhalení Snowdena jen potvrdila, že v USA vědeckotechnický rozvoj umožnil novou formu fašismu. Odposlechy milionů lidí v USA a státech NATO, jejich analýza umožňují dvě věci. Jednak preventivní zásahy proti všem představitelům demokratických stran a hnutí a jejich věznění a za druhé nastolení atmosféry strachu, který brání lidem připojovat se k protestním hnutím usilujícím o politické a sociální změny.

Nejen USA, Kanada a Ukrajina, ale i všechny státy, které se zdržely hlasování, podpořily ty šovinisty, kteří oslavují nacistické režimy Hitlera i Stepana Bandery a fašistické vůdce Mussoliniho, Franka, Salazara, Paveliće, Hlinku, Tisa a další jako hrdiny a vraždění jejich obětí, jako hrdinské činy. USA a Kanada, které hlasovaly proti Rezoluci a podpořily právo na glorifikaci nacismu, mají ve svých zemích největší, nacismus uznávající, emigrantské skupiny na světě. Pokud žil Bandera, podílel se na jejich řízení osobně. Nyní se odhaduje, že různá neonacistická uskupení mají pouze v USA více než 20 milionů členů. Prezident Zeman, oslavovaný předsedou KSČM, který by nebyl bez hlasů komunistů nikdy zvolen, údajně prohlásil na zasedání V4 16. 11. 2014: „Kdybych byl Ukrajinec, volím Porošenka“.

Ve 20. letech minulého století, německý kapitalismus, který existoval ve Výmarské republice ve formě „liberální demokracie“, zrodil hitlerovský nacismus, nacistickou diktaturu Hitlera, která pak věrně sloužila zájmům plutokracie – Kruppům, Schachtům a dalším.

Nacistickou diktaturu financovala světová finanční plutokracie USA a VB, která investovala ve 20-30. letech minulého století do militarizace německé ekonomiky nesmírné finanční prostředky. Německý vědec Eberhard Czichon v knize Der Bankier und die Macht (Bankéř a moc) zdůraznil:

„30. ledna 1933 se nejreakčnějším imperialistickým kruhům podařilo prosadit nacistickou diktaturu. Nacismus tak vznikl jako důsledek všeobecné krize kapitalismu a orientoval své ostří proti dělnické třídě, a jeho revoluční avantgardě, Komunistické straně Německa? 13. plenární zasedání Výkonného výboru Komunistické internacionály věnovalo pozornost třídnímu charakteru nacismu a charakterizovalo ho jako otevřenou diktaturu nejreakčnějších a nejšovinističtějších elementů finančního kapitálu“.

Symbióza Hitlera s německou buržoazií a její podpora světovým finančním kapitálem vedla k rozvracení Evropy a smrti desítek milionů obyvatel Evropy a světa. S německou nacistickou vládou spolupracovaly již před válkou téměř všechny evropské kapitalistické státy, které jako by nechápaly, že po pochodňových marších bude následovat genocida Slovanů, především komunistů a chudých židů.

Nyní se světový imperialismus snaží totéž zopakovat v Kyjevě, kde místo Heil Hitler skandují „Sláva hrdinům“. Umně při tom kamuflují skutečnost, že jediným hrdinstvím jejich předchůdců byly masakry židů v „Babím Jaru“ u Kyjeva. Je zajímavé, že ukrajinská oligarchie, včetně funkcionářů židovských organizací financuje antisemity a nacisty, kteří tvoří zásadní silovou strukturu ukrajinské vlády.

Od počátku nebylo třeba pochybovat o tom, že pokud banderovci nebudou zastaveni jakýmikoliv prostředky, bude se nacistický režim na Ukrajině rozvíjet jako rakovinné metastázy.

Jak se k takovému vývoji postaví EU, založená na údajné obhajobě svobod, demokracie a lidských práv? Bude její vedení klamat občany, jako v případě Kosova, jehož mafie ovládají evropský byznys s narkotiky a za války ovládly obchod s orgány povražděných Srbů? Není se potřeba ptát, protože pan prezident Zeman, stejně jako kdysi podpořil útok NATO na Srbsko, podpořil 23. 8. 2014 spolu s českými ministry podporu nacistické vlády na Ukrajině.

Jak prezident Obama tak i generální tajemník NATO Stoltenberg doporučují vládám států NATO, aby podpořily ukrajinskou armádu zbraněmi i moderními zbraňovými systémy a přeměnili nacistickou „národní gardu“ v pravidelnou armádu.

Jak důležité je vítězství a upevnění ukrajinského nacismu v boji proti revolučním republikám na Jihovýchodní Ukrajině pro světový imperialismus, který se bez války o ovládnutí ukrajinských a ruských surovin nemůže dostat z krize, potvrdila i provokace se sestřelením malajsijského dopravního letounu nad ukrajinským válčištěm, ze kterého CIA obviňuje revolucionáře a Rusko.

Snad by někdo mohl pochybovat o tom, zda se podaří naladit EU dobré vztahy se zločinnou ukrajinskou nacistickou vládou po ukončení konfliktu, ale spolupráce EU s nacistickým režimem v Chorvatsku, mafiánskou vládou Berlusconiho v Itálii a zločinnými režimy v Kosovu a Izraeli nasvědčuje, že krvavé ruce se dají snadno umýt. Z Kosova proudí do EU drogy, které jsou významným nástrojem k utlumení protestů nezaměstnané mládeže a evropské banky by bez zisků z prodeje drog byly ještě v horší situaci, než jsou nyní. Korporativní média dokáži umně kamuflovat podstaty zájmů svých imperialistických vlastníků.

Hlavní cíl ukrajinského masakru Rusů v Donbase nese geopolitický charakter. Podpisem asociační smlouvy s EU se Ukrajina nemohla stát členem Euroasijského svazu Ruska, Běloruska a Kazachstánu. K dosažení tohoto cíle posloužil Spojenými státy a EU organizovaný státní převrat, provedený rukama svých přívrženců – neonacistů.

Tato soudobá verze evropského nacismu se liší od svých předchůdkyň z první poloviny dvacátého století využitím informačních válek k ovládnutí společenského vědomí (nacismus, etnické spory atd. jsou pouze nástroji strategie „barevných revolucí“). Imperialistické mocnosti sdružené v NATO se snaží ovládnout teritoria bez zásahů vlastních ozbrojených sil a usilují o to, aby likvidaci jeho odpůrců provedly síly páté kolony, které si dlouhodobě připravovaly ke svržení stávajících režimů. V případě vyvolání konfliktu na Ukrajině byly využity všechny uvedené možnosti a hlavně po staletí pěstovaná nenávist k Rusům.

Jaké jsou důvody hybných sil, prosazujících renesanci diktatury v Evropě?

Bez jejich objasnění není možné rozpracovat plán odporu a záchrany komunistického a dělnického hnutí nejen na Ukrajině a v Rusku, ale v Evropě a ve světě. Jde zejména o hledání východiska ze současné globální ekonomické krize. Jedním z východisek je stimulování spádu ekonomiky výdaji ze státních rozpočtů. Výdaje státních rozpočtů se koncentrují především ve vojensko-průmyslovém komplexu, poněvadž v souladu s liberální ideologií je posílení úlohy státu možné pouze v oblasti výdajů na národní obranu. Ke zdůvodnění zvyšování těchto výdajů vyvolávají imperialistické státy růst napětí, hrozící vznikem dlouhodobých válečných konfliktů, vedených cizíma rukama.

Zvláště tento proces charakterizuje současný rozvoj mezinárodních vztahů. Imperialistické centrály jak v USA, tak i v Evropě se snaží nalézt takové východisko ze současné systémové krize, které by je nejméně zasáhlo – tedy na úkor zemí, ve kterých najdou dostatek sil, ochotných realizovat jejich koloniální záměry a podílet se vyvolávání barevných revolucí. Cílem konfliktů je odepsání státních dluhů USA a jejich hlavních spojenců, jako výdajů na válku, zcizení valutových a zlatých rezerv ovládnutých zemí, zlikvidování ekonomické konkurence a posílení vlastní geopolitické pozice. Opakuje se stejný postup, jaký imperialismus použil ve 30. letech, kdy podpořil nastupující fašismus i nacismus a rozpoutání II. světové války. Po rozpadu světové socialistické soustavy ovládl ekonomiku porobených států, včetně Ruska a uloupil jejich zlato a valutové rezervy.

Agrese USA proti Rusku prostřednictvím podpory ukrajinského nacismu, který za jejich podpory rozpoutal masakr proti ruskojazyčnému ukrajinskému obyvatelstvu, splňuje všechny výše uvedené cíle:

Prostřednictvím ekonomických sankcí dále oslabit Rusko, obvinit ho z válečných zločinů a zablokovat všechny jeho valutové rezervy, uložené v západních, zejména amerických bankách.

Zmocnit se státních aktiv Ukrajiny, uloupit systém naftovodů a plynovodů, přírodní zdroje vzácných zemin, zlatý poklad, poklady umění a kultury.

Ovládnout trh s jadernými články pro jaderné elektrárny. Zlikvidovat vojensko-průmyslový komplex – při tom zasáhnout Rusko a nahradit jeho export zbraní vlastními dodávkami bojové techniky.

Oslabit nejen Rusko, ale i EU, která tratí na sankcích proti Rusku miliardy €.

Západní imperialismus si rovněž splnil cíl „konečné“ odtržení Ukrajiny od Ruska a zabránění jejího připojení k Euroasijskému svazu a do dalších integračních procesů s Ruskem.

Nelze tedy pochybovat o tom, že proces americké agrese, jehož současná fáze započala masakry Rusů, na Jihovýchodní Ukrajině letos, bude dlouhodobý. Je otázkou, zda se USA a EU podaří rozšířit konflikt natolik, že dojde k vnitřní destabilizaci Ruska, kterou může vyvolat ruská pátá kolona pokusem o státní puč, podobně jako v roce 1991. Pátá kolona k tomu může využít působení sankcí a nedostatku základních potravin, které současná vláda nebude schopna zajistit.

Vycházeje z této analýzy a v souladu s tím, že ukrajinská armáda není schopna s konečnou platností zmasakrovat ruské obyvatelstvo jihozápadní Ukrajiny, které povstalo proti nacistické vládě v Kyjevě, lze říci, že konflikt bude mít zřejmě dlouhodobý charakter. Po tom, co světový imperialismus dosáhl opět svého cíle vést proti Rusku válku cizíma rukama, nebude se dobrovolně vzdávat podpory nelegálního režimu. Lze očekávat, že válka bude vedena tak, aby trvala co nejdéle a USA a NATO se budou snažit, aby do ní bylo zataženo Rusko, což by umožnilo zásah ozbrojených sil NATO.

Jde tedy o počátek skutečné války organizované Spojenými státy a jejich spojenci z NATO, kteří se snaží položit na lopatky Rusko, pouze jinými metodami, než v roce 1941?

Není třeba o tom pochybovat. 4. 12. 2014 vyslovilo 411 poslanců amerického Kongresu souhlas s darováním zbraní nacistickému režimu na Ukrajině. Proti bylo pouze 10 kongresmanů.

Neudivuje ani pozice evropských států, které se staly před napadením SSSR jakoby prvními obětmi německého nacismu. Nelze však zapomenout na to, že šlo o nastolení diktatury proti pracujícím okupovaných zemí. Kapitalisté těchto zemí ochotně spolupracovali s Němci a to všichni, včetně „neutrálního“ Švédska, Švýcarska a dalších a dá se říci, že dlouho po válce a snad i dnes žijí obrazně řečeno „ze zubního zlata“ povražděných Židů. Proto potomci nejen příslušníků SS, Gestapa, ale i kolaborantů a dozorců z koncentračních táborů jiných národností než německé, kteří ovládli postsocialistické státy, ochotně podporují válku proti Rusům. Při tom alespoň komunisté a levice by mohli dát najevo, že s odmítnutím rezoluce OSN proti nacismu nesouhlasí.

Postavit rovnítko mezi komunismus a nacismus.

V Estonském Tallinu se v neděli 23. 8. 2015 setkali ministři spravedlnosti 8 států u příležitosti oslav „Evropského Dne uctění památky obětí stalinismu a nacismu“. Zde se rovněž uskutečnila i mezinárodní konference „Zločinné dědictví komunismu a nacismu“ (The Criminal Legacy of Communism and Nazism), které se zúčastnili ministři, politici, experti a společenští činitelé řady evropských zemí.

V předvečer konference vystoupil na shromáždění delegátů estonský ministr spravedlnosti a bývalý ministr obrany Urmas Reinsalu s návrhem na založení soudu, který by měl status mezinárodního orgánu pro vyšetřování zločinů komunistického režimu, a řekl, že mají být vyšetřovány stejně, jako se vyšetřují zločiny nacismu. Podle ministra Reinsalua v důsledku zločinů komunismu a nacismu zahynuly miliony osob, včetně Estonců. Pokud by prý pokračovala komunistická okupace i v tomto století, utrpěl by estonský národ nepopsatelný úpadek.

Soud, vzniklý na základě mezinárodní dohody, by měl vypracovat jasný právní posudek zločinů komunistických režimů v zemích, které se připojí k dohodě.

Zástupci ministerstev spravedlnosti Estonska, Lotyšska, Litvy, Polska, Čech, Slovenska, Maďarska a Gruzie vystoupili se společným prohlášením, podporujícím návrh Reinsaula. K posouzení této otázky bylo rozhodnuto svolat skupinu expertů.

Lze se pouze divit, že mezi nimi nebyli představitelé nacistické Ukrajiny a Finska.

Nejen v Estonsku, ale i ve většině států Evropy, včetně České republiky, kde dokonce soud posvětil vydání Hitlerových projevů, a ministryně spravedlnosti Válková se vyjádřila k německé okupaci ČSR, při které bylo vyvražděno 360 000 Židů, komunistů, nejlepších představitelů české inteligence a vlastenců, že se Čechům vlastně nic nestalo, se šíří vlna fašistického extremismu. Vlády ho sice oficiálně neschvalují, ale tolerují ho. Bývalá předsedkyně parlamentu Němcová však uhodila hřebík na hlavičku svým útokem na záporný postoj ministra Zaorálka, v průběhu projednávání asociační dohody fašistické Ukrajiny s EU, že prý připomíná německý nacismus a zpochybňuje tak naše postavení v EU a NATO. Řekla pravdu. EU a NATO opravdu nahradily ten systém, který chtěl světový imperialismus vnutit světu před II. světovou válkou.