IX. sjezd KSČM nerozhodl o změně

  1. sjezd KSČM nerozhodl o změně

Zhodnotit sjezd ihned po jeho ukončení je velmi složité. Dosud jsou výrazné subjektivní dojmy, pocity a zážitky a zaměřit se na objektivní kritéria je nesnadné.

Podle našeho názoru je třeba sledovat následující kritéria:

  1. Splnil sjezd úkoly uložené stanovami?
  2. Reflektovaly sjezdové procedury demokratické principy předpokládané stanovami?
  3. Jsou opatření sjezdu, přijaté materiály a zvolení představitelé zárukou zlepšení pozice dělnického a komunistického hnutí?

Toto je následně třeba zhodnotit v souvislostech vnitropolitických i mezinárodních. sjezd KSČM formálně splnil, co mu ukládají stanovy: zvolil předsedu, místopředsedy, ÚRK, ÚRoK, potvrdil ÚV, přijal programové materiály. Bohužel nedostatečně projednal hodnotící zprávu odstupujícího ÚV, neproběhla řádná diskuse před volbami a k tvorbě nových závazných materiálů. Již před sjezdem bylo na základě určeného programu zřejmé, že bude snaha omezit diskusi a zařadit její největší část za volbu nejvyšších představitelů strany. Nesouhlasné reakce se velmi intenzivně ozývaly již před sjezdem a odrazily se v řadě dopisů adresovaných sjezdu, které delegáti dostali k prostudování (1 složka na 15 delegátů). Hned v úvodu jednání M. Havlíček podal návrh na změnu programu sjezdu s tím, aby byla předsunuta diskuse před konání voleb. Jeho návrh získal 145 podpůrných hlasů, což nestačilo a nedemokratický program byl schválen. Mimo diskusi zůstalo téměř na 2 desítky diskusních příspěvků odevzdaných sjezdovým komisím (které budou přiloženy k protokolu sjezdu). Diskutující byli vybírání nejprve podle geografického klíče, ale jak bylo tvořeno pořadí ostatních vystupujících, nebylo otevřeně řečeno a rozhodně se tak nedělo podle pořadí v přihlášení. I tak zazněla řada kritických připomínek ze strany delegátů (např. M. Semelová), ale také hostů (J. Středula).

Již dlouho před sjezdem bylo zřejmé, že se střetnou dvě linie: první podporující současný stav a druhá usilující o rehabilitaci marxisticko-leninské tradice chápající stranu jako předvoj dělnické třídy. Zastánci tzv. umírněné cesty neměli rozhodně jednoznačnou převahu a nepodařilo se jim prosadit všechna opatření: např. byl prodloužen čas na představení kandidátů z navrhovaných 3 minut na 5; nebyl potvrzen třetí post místopředsedy pro ekonomiku; byly upraveny kompetence místopředsedů, kdy hlavním úspěchem je znovuvytvoření ideologického oddělení.

Hlavním bodem sjezdu byla volba předsedy. Poprvé od vzniku KSČM si nebyl dosavadní předseda jistý vítězstvím. Proslovy obou protikandidátů I. Hrůzy (který vyzval k podpoře J. Skály) i J. Skály byly velmi kritické k současnému stavu, ale zároveň velmi konstruktivní. Po jejich odeznění se poměr sil jevil jako vyrovnaný, ale nakonec vyhrál V. Filip s 203 hlasy proti 150 hlasům pro J. Skálu. Post 1. místopředsedy bez problémů obhájil P. Šimůnek s 263 hlasy. Volba místopředsedů byla poměrně komplikovaná vzhledem k tvorbě způsobu volby i kompetencí každého z nich. Místopředsedou pro ideologii se stal J. Skála. V jeho prospěch se vyslovili i někteří kandidáti (V. Klontza-Jaklová a I. Hrůza). Místopředsedou pro odborné zázemí, volby, parlamentní a komunální politiku, včetně spolupráce s odbory a levicovými subjekty, se stal J. Dolejš.

Na otázku, zda sjezd posunul hnutí kupředu, není tak snadná odpověď. Rozhodně poměr sil ve straně se výrazně změnil, i přes všechny – často nefér – snahy zastánců předsjezdových pořádků. Formalismus, reformismus a oportunismus prostupují strukturou strany často ruku v ruce s finančním prospěchem. Charakteristickým bylo varování V. Filipa v úvodním projevu před radikalizací strany, které však nebylo plně vyslyšeno. V tom se také projevuje známá skutečnost, že strana je ideově rozdělena v podstatně větší míře, než si předsjezdové vedení připouštělo. Výrazně zesílily hlasy požadující obrat ve stranické politice. Dá se konstatovat, že sjezd tuto situaci díky aktivitě mnohých delegátů potvrdil a vlastně legalizoval. Nové vedení musí s tímto faktem počítat a respektovat ho. Jde o návrat ke komunistické identitě a skutečně zásadnímu třídnímu postoji k problémům společnosti a pracujících, jejichž zájmy hájíme. To ovšem neznamená, že by na sjezdu došlo k zásadní změně programu. Svědčí o tom přijaté programové dokumenty, které se v podstatě nezměnily v porovnání s těmi přijatými na předchozích sjezdech a stále kladou důraz hlavně na rozvoj zastupitelské demokracie, zejména ovšem kvantitativně – zvyšováním počtu zastupitelů a poslanců bez ohledu na kvalitu. Až na výjimky nebyla za hybnou sílu společnosti označena třída pracujících a důvěra ve všemocnost voleb a zvolených reprezentantů je dosud ve straně převládající.

Volba J. Skály je dokladem změny myšlení členů strany, ale není od něho možné očekávat mesiášské zásahy. Bez spolupráce všech, kteří si uvědomují nutnost budování marxisticko-leninské dělnické strany, nemá ani Skála ani jeho voliči žádnou šanci na úspěch politiky, kterou reprezentují. Změny je třeba podporovat, budovat, argumentací přesvědčovat další členy. Bohužel někteří, dosud spravedlivě rozladění politikou strany, projevy nejvyšších představitelů i ekonomickými skandály, vyhrožují odchodem ze strany, nespokojení s opětovnou volbou V. Filipa do čela strany. Pro ně platí vzkaz, že nikdo za nikoho nebude tahat horké brambory z ohně. Chceme-li změny, které povedou k úspěchu, musíme pro ně společně, systematicky, metodicky pracovat. Sjezd nám k tomu šanci dal. Ani ve straně ani ve společnosti není možné čekat změny ze shora.

Proměny poměru sil ve straně si povšimla i buržoazní média a správně zhodnotila jejich význam. Např. R. Valenčík, komentátor Týdeníku občanské právo (TOP), vidí výsledek takto:

„J. Skála byl zvolen do nově zaváděné funkce místopředsedy KSČM pro ideologickou práci. To je velmi podstatné. Opozice vůči V. Filipovi si totiž zavedení této funkce jako protiváhu ideové vyprázdněnosti strany svým způsobem vynutila. A to, že tento post obsadil J. Skála, je významný posun.“ A pokračuje: „Mj. svědčí to o tom, že opozice vůči Filipovi je velmi silná a většina strany nechtěla, aby „vítěz bral vše“. To má pro budoucí vývoj KSČM značný význam. Takže závěrem: Po sjezdu tipuji šanci na to, která alternativa (pragmaticko-rentiérská versus ideově funkční), zhruba 50:50.“

Je tedy možné shrnout, že IX. sjezd KSČM vybudoval základnu, vytvořil prostor pro tvorbu skutečné strany pro pracující, takové strany, která nebude v jejich jméně jednat, ale naopak oni budou jednat prostřednictvím strany.

Sjezd však zanechal řadu nezodpovězených otázek týkajících se finančních nesrovnalostí spojených hlavně s aktivitami M. Vostré, FUTURY, a. s. a prodejem budovy ÚV ad. V některých případech byla zřejmá snaha manipulovat s názory delegátů prostřednictvím komentářů některých předsedajících sjezdu; k většině pozměňovacích návrhů se stavěla negativně i návrhová komise, která tak dávala linii „Filipovu“ křídlu.

Nesmíme však opomenout, že v české společnosti buržoazie vytváří velmi silné antikomunistické klima napadající hlavně poválečnou historii strany, ale také pouhé sympatie k dělnickému hnutí. V takové situaci není pro nikoho jednoduchou volbou postavit se jednoznačně proti politice současného hegemona politické scény. V bývalém východním bloku je KSČM výjimečnou silou. KS v ostatních zemích nemají žádné slovo ve společnosti, počet jejich členů je nepatrný. Dělnické a komunistické hnutí je v defenzivě i na světové politické scéně. Dosud se nevypořádalo s porážkou let 1989-1991. Koncentrovaný kapitál má neuvěřitelný potenciál, ale na druhou stranu rozpory jednotlivých kapitalistických center vytvářejí trhliny v systému, jehož nelidskost se projevuje stále plastičtěji. Reakcí na to je narůstající počet odpůrců systému. Z tohoto hlediska byl výsledek voleb na sjezdu skutečně revolučním počinem. Závisí na nás všech, zda bude prahem nové doby nebo koncem starých časů.

V příštím období bude životně důležité hledat, vychovávat a připravovat do funkcí mladé soudruhy, z nichž někteří již na sjezdu prokázali, že v nich roste kádrová záloha strany. Na X. sjezdu strany už musí dostat příležitost, aby byla zahájena pravidelná a potřebná obměna kádrů ve vedoucích funkcích. Proto je nutné trvat na snaze o vytvoření komunistické mládežnické organizace, která potřebnou kádrovou rezervu vytvoří. Zamyslet se musíme nad zkušenostmi některých komunistických stran, kde je normou, že členové strany zvolení do poslaneckých funkcí v národním i Evropském parlamentu odevzdávají své příjmy straně a pobírají plat srovnatelný s platem vyššího státního úředníka.

Mimořádné úsilí musíme věnovat přípravě nového komunistického programu strany postaveného na základech marxismu-leninismu, který bude řešit otázku obnovy komunistického charakteru strany, sjednocovat komunisty ke společnému úsilí o naplnění programových cílů a působit aktivně nejen na ně, ale především na pracující. Tento program musí být vypracován a schválen co nejdříve, aby mohl být realizován v praxi.

V oblasti ideologické práce bude třeba se zaměřit na vzdělávání funkcionářů a členů strany. To vyžaduje vytvořit promyšlený a ucelený styl a pravidelný systém ideologické práce. Propagovat naše komunistické myšlenky přece znamená, že je budeme znát, budeme je chápat, abychom mohli být jednotní a akceschopní. Musíme obnovit otevřenou a soudružskou diskusi. Nesmíme se bát názorové konfrontace a vyhýbat se jí. Politika strany se musí zbavit přílišného respektu před politickými protivníky. Potřebujeme podstatně lépe využívat tisk, tedy především Haló noviny, které se musí přeměnit z podbízivé hlásné trouby stranického aparátu ve stranický list. V nejkratší době je nutné obnovit vysílání internetového rozhlasu a televize, podpořit existující marxistická média (např. „Dialog“). Změnit vydavatelskou politiku FUTURY, a. s. a více využívat možností nakladatelství OREGO. Požádat o spolupráci spisovatele a básníky z UČS a dalších pokrokových společností a organizací.

Shrnutí

Každodenní práce všech členů je nezastupitelná.

Strana musí označovat věci pravými jmény. Příklady, kdy strany slibovaly změny uskutečnitelné prostřednictvím parlamentní většiny, jsou výmluvné: Řecko, Portugalsko, Venezuela, Kypr apod.

Je třeba přesvědčit lid, že může získat politickou i ekonomickou moc bez zprostředkovatelů a že KSČM je ta síla, která právě za takovou demokracii bojuje.

Systémová krize kapitalismu se stále prohlubuje, hrozí rozsáhlý válečný konflikt, posiluje fašistické hnutí a jedinou silou, která dokáže zvrátit tyto pro kapitalismus logické trendy, je masová strana pracujících. Členové strany prostřednictvím IX. sjezdu ukázali, že je možné (byť se značným úsilím) vydat se tímto směrem.

Jiří Bulka, Ivan Hrůza, Věra Klontza-Jaklová, 18. 5. 2016