Co očekávám od sjezdu?

anticapitalist2

Co očekávám od sjezdu?

I.

Často slýchám, že je třeba přiklonit se k realismu:

Co bychom si počali bez Evropské unie? Sami, izolovaní? Vždyť by se na nás NATO hned vrhlo, kdybychom se chtěli vydat na samostatnou cestu… A kdyby zvítězil socialismus v jedné malé zemi, jako je ta naše, byla by to sebevražda.

Souhlasíte? Je tomu skutečně tak?

Naše taktika musí vycházet z vědeckého hodnocení situace ve světě, v EU, v naší zemi, ne z dojmů.

Momentálně jedno procento lidí vlastní nejméně polovinu světového bohatství, přes 5 miliard světové populace žije s méně než 5 dolary na den. Sociální nůžky se nekontrolovatelně rozvírají i v tzv. rozvinutém světě. Osmihodinová pracovní doba je neexistující pojem, reálné mzdy klesají, zvyšuje se soukromá i státní zadluženost, dva až tři pracovní poměry jsou běžné pro masu Američanů a Evropanů na jedné straně, zatímco nezaměstnanost zrůdně stoupá. Zdraví, vzdělání, sociální péče se stávají privilegii a nejsou již chápány jako právo. Zvyšuje se antagonismus jednotlivých kapitálových center. Velká část světa byla zatažena do válečného konfliktu a nepřímo se války účastní drtivá většina světa včetně naší země a vojenského uskupení, jehož jsme členy. K tomu se přidávají další projevy hluboké krize jako je vyčerpávání přírodních zdrojů, nárůst fašistických, rasistických a nacionalistických názorů, nemožnost „elity“ řešit byť dílčí problémy, neuvěřitelná mobilizace manipulativní propagandy, strach z budoucnosti, z války, z migračních vln prostupují veškerou civilizací. Nejpalčivější jsou tyto problémy v USA, pak v EU, ale ani země, které chápeme (nebo bychom si přáli chápat) jako socialistické či socialismu blízké, případně alespoň národně socialistické, řídí svoji politiku kritériem nárůstu zisku kapitalistických korporací a ne potřebami pracujícího člověka. Ohromné sociální rozdíly jsou jak v Rusku, tak v Číně i v Indii, o USA nebo EU ani nemluvě. Stále častěji se hovoří o neudržitelnosti současného poměru sil, o blížícím se kolapsu. Množí se zastánci názoru (a to právě v nejvyspělejších kapitálových centrech jakými jsou USA, Rusko, Velká Británie a některé další země EU), že takový nespravedlivý stav je nepřípustný, že i když v jejich zemích sídlí ty nejbohatší korporace s každoročním nárůstem zisku, pracující člověk z těchto zisků nic nemá, že je třeba pyramidu obrátit ve prospěch těch, kteří hodnoty tvoří a ne těch, kteří s nimi spekulují. Na světové scéně byla vyslovena aktuálnost socialismu. Tento trend je patrný hlavně v mladé generaci, i když se nepromítá do oficiální institucionalizované politiky. Právě u nás přetrvává velká nedůvěra proto, že naše základna je ve vyšším seniorském věku. Mladí k nám nejdou ne proto, že věci neumíme říkat, ale proto, že splýváme se systémem, kterému se odcizili, který nechtějí.

Od delegátů sjezdu očekávám, že se vyrovnají s touto otázkou a zvolí takové reprezentanty, kteří se nebudou schovávat za výmluvy tzv. reálné a za politiku menšího zla a budou aktivně bojovat za posílení subjektivních podmínek změny na mezinárodní i domácí scéně.

Možná, že podobná politika může přinést krátkodobý pokles volební síly, ale dosavadní politika jej přinese dlouhodobě.

Očekávám tedy, že se v jednání sjezdu projeví pochopení historické role komunistického hnutí a následně rozhodnutí formulovat program a taktiku na základě naší historické odpovědnosti.

 

II.

Bylo by hloupé tvářit se, že je ve straně všechno v pořádku, všichni jsou spokojeni se stavem a jednotní při pohledu do budoucnosti. Ve straně vládne velká nespokojenost, hlavně mezi členskou základnou, která je nejdůležitější složkou strany, vykonavatelem stranického programu, stranou v místě svého působení. Část politiky strany je realizována prostřednictvím volených orgánů, které stranu reprezentují. Dovolím si říci, že většina z nás cítí, že vedení strany se změnilo ve vládce. Jednou z velkých bolestí je tedy stranická demokracie a fungování strany vůbec by tedy mělo patřit mezi priority jednání.

Je nepřípustné, aby se materiály a připomínky vytvořené organizacemi pouze přikládaly k zápisům a nikdo je nečetl nebo na ně vůbec nereagoval, což se žel často děje. Je do nebe volající, aby se naopak materiály přicházející z ÚV zasekly na nižších stupních a nedostaly se ke členům. Tristní jsou přístupy některých orgánů k vnitrostranickým volbám, kdy velmi často (na konferencích i sjezdech!) předcházejí volby diskusi – „aby se ušetřil čas.“ Absolutní individualismus poslanců (na pár výjimek), kteří neinformují stranu o tom, co se děje v zákonodárných orgánech, jak budou hlasovat a proč, je také hodnýkritiky.

Politiku strany dnes netvoří strana, její členové, ale úzká špička privilegovaných funkcionářů a poslanců. Možná, že v jiných stranách je tomu tak a je to i žádoucí, ale pokud naším cílem je společnost řízená lidem, strana sama by měla usilovat o vyšší stupně demokracie než je ta buržoazní.

Každý jednotlivý člen by se měl cítit jako rovnoprávný s kterýmkoli funkcionářem. Nikdo by neměl mít pocit, že o jeho názor a tvůrčí síly nikdo nestojí. Funkce ve straně by měly být odpovědností navíc a ne privilegiem případně příležitostí vylepšit si osobní rozpočet. Ve funkcích by se měli jednotliví soudruzi pravidelně střídat. Kratší doba ve funkci by stimulovala ke koncentrovanějším výkonům, byla by omezena rutina, únava i jiná negativa dlouhodobého setrvávání v jedné funkci, v jednom prostředí. Schopnosti zkušených funkcionářů by demokraticky organizovaná strana dokázala využít jinak než v pár lukrativních funkcích.

 

III.

Heslo „S lidmi pro lidi“ vybledlo stejně jako naše bezzubá politika. Ale nemělo by tomu tak být. O oligarchy, banky i kapitálové korporace se stará kdekdo, o pracujícího člověka téměř nikdo. A jemu rozhodně nepomůže politikaření v parlamentních kuloárech, nekonečná rokování na sekretariátech. Doufám, že sjezd bude začátkem politiky, která vrátí komunisty do každodenních debat o dnešku, zítřku, ale proč ne i včerejšku, která je vrátí do odborů, na pracoviště, do zájmových organizací, mezi mladé, prostě na čelo proudu těch, kteří – dovolte mi parafrázovat M. Ransdorfa – sesedli z mrtvého koně a směřují do nové doby.

Očekávám a usiluji o rozhodnutí tvořit lidové antiimperialistické hnutí, ne volební stranu!

Věra Klontza-Jaklová