Stanovisko k teoretickému materiálu SMKČ

marx-engels

 

Z dopisů čtenářů …

V číslech 321 – 323 komunistického listu „Dialog“ jsme uveřejnili rozsáhlý text SMKČ k současné migraci. Zdůrazňujeme, že se jedná o první komplexní marxisticko-leninskou analýzu této problematiky, která je základním podkladem pro věcnou soudružskou diskusi na toto téma. A o to nám především šlo a jde! Proto rádi zveřejňujeme ohlasy na tento materiál, přestože s některými prezentovanými názory nesouhlasíme.

Z. Košťál, šéfredaktor

 

Stanovisko k teoretickému materiálu SMKČ

V posledním dvojčísle měsíčníku „Dialog“ jsem si přečetl (dalo by se říci, že téměř prostudoval) značně obsáhlé teoretické pojednání a dané k otištění Svazem mladých komunistů Československa.

Pochvalu toto dílo zaslouží předně za to, že se snaží ukázat a odhalit příčiny, podstatu a důsledky současné imigrační krize, vzniklé pohybem uprchlíků ze zemí severní Afriky a Blízkého východu směrem do zemí jižní a západní Evropy, především zemí Evropské unie.

I když se toto dílo opírá o marxisticko-leninskou teorii podstaty imperialismu jako posledního stádia kapitalismu a hlavní příčiny imigrační krize vidí správně v prohlubující se všeobecné krizi kapitalismu, mám osobně k některým tezím a tvrzením dílčí, byť zásadní připomínky.

Mimochodem, celý ten teoretický a vyčerpávající záběr ve mně budí dojem, že autor nebo celý autorský tým je velice erudovaný v oblasti teorie M-L. Bohužel některé věci však vytrhává z kontextu a v závěru svého pojednání se uchyluje až k eklektismu.

Autor(-ři) tohoto materiálu vychází například z mylného předpokladu, že každý, kdo má jen mírně odlišný názor na příčiny a důsledky imigrační krize, je buď trockista, maoista nebo neomarxista. Domnívám se, že je zde podceňována ta skutečnost, že současná imigrační krize je fenomén, který svým rámcem přesahuje kontinenty a jeho důsledky mohou mít charakter exodua největší migrační krize v novodobých dějinách lidstva. Proto nelze hodnotit tento celosvětový jev pouze z jednoho hlediska, i když to M-L hledisko je nejobjektivnější. V některých zemích Evropy (Německo, Francie, Maďarsko a další) je tak rozdílné sociální a národnostní uskupení společnostia silné působení nacionálních a neofašistických skupin, že zde uprchlíci narážejí na jejich tvrdý odpor. Jak se mají vlády zemí EU postavit k imigrační krizi, když jsou všechny kapitalistické?

Místo aby přijímaly konkrétní opatření k jejímu řešení, nejsou schopné se dohodnout na společném postupu. Jen velmi těžko lze dnes předvídat, zda by samotná existence zemí světové socialistické soustavy byla schopna krizi zabránit. Pravděpodobně by socialistické země využily své autority vůči imperialistickým mocnostem a krize by nepropukla v tak velkém měřítku. Navíc by socialistické země byly schopny účinněji pomáhat řešit problémy v daných zemích jak politicky, ekonomicky a v krajním případě i vojensky.

Závěrem se chci vyjádřit k některým absurdnějším bodům, které materiál uvádí jako nutně realizovatelné k řešení příčin a průvodních jevů imigrace.

U bodu 1: „Odmítnutí kvót EU pro příjem uprchlíků českou vládou.“ Toto samo o sobě je problematické, neboť jsme členským státem EU. Asi by následovaly hospodářské nebo finanční sankce.

U bodu 3: „Neprodlené vystoupení z EU a NATO.“ Není zde řečeno jakým způsobem. Buď jednostranným aktem vlády, nebo referendem, nebo změnou společenského řádu. Ale ani jedno není na programu dne vlády ČR ani v politice KSČM. Navíc naše účast v NATO přímo nesouvisí s nadměrným počtem uprchlíků, směřujících do ČR. Jako možná cesta imigrantů na západ by byla ČR i bez našeho členství v NATO.

U bodu 5: „Zabránit najímání uprchlické pracovní síly soukromým kapitálem.“ V současné době je to neproveditelné. Většina ekonomických subjektů je v soukromých rukou a třídní odbory v zemi prakticky neexistují.

K bodu 7: „Zespolečenštění hlavních výrobních prostředků a kapitálu v ČR, včetně zahraničního“.

V republice není na pořadu dne, neboť to je podmínka změny celého společenského systému. Neexistuje zde politický subjekt, který by to dokázal momentálně připravit a zrealizovat.

U bodu 8: „Změnit současný státní aparát a dát jej pod kontrolu veřejnosti.“ Ano, to je jeden z 10 bodů teorie socialistické revoluce. Kdo to však v kapitalistické společnosti udělá? Žádná subjektivní síla ani objektivní situace, tj. revoluční situace ve společnosti zatím neexistuje.

Pravdou zůstává, že jsme tuto obrovskou migrační vlnu mohli využít ve svůj vlastní prospěch,pro boj s kapitalismem a za vítězství socialismu.

Tak trochu nás to zaskočilo a s důsledky této krize se budeme v podmínkách současného globalizovaného světa potýkat ještě dlouho.

RSDr. Josef Jirků, člen MLOKu

 

Letmé zamyšlení o migraci do EU

V mnohočetnosti názorů na problematiku jak nejlépe, humanisticky a citlivě řešit proud lidí prchajících do Evropy ze severní Afriky, Středního a Blízkého východu se nelze snadno orientovat. Základním předpokladem pro zorientování se v tom všem je, podle mého názoru, získat rozumnou odpověď na otázku, kdo a proč tento chaos způsobil?

Pak se ukáže, že tím určujícím, hlavním je bezohledné prosazování kořistnických zájmů národního i nadnárodního kapitálu! Jinak řečeno, rozhodující odpovědnost nesou ty imperialistické velmoci, které rozpoutaly přímo či nepřímo válečné konflikty. Jde konkrétně zejména o USA a v rámci EU o Francii a Anglii, potažmo o další země NATO, které napadly Irák, vtrhly do Afghánistánu, bombardovaly Libyi. Připomeňme, že USA intenzivně podporovaly opozici proti legálně zvolené vládě syrského prezidenta B. Asada již v roce 2010. Tedy o rok dříve, než byla protivládní demonstrace této opozice vládním vojskem krvavě potlačena. Do toho všeho, do záměrného vnesení chaosu do té doby stabilních režimů, zapadají zejména tzv. barevné revoluce, produkt standardně demokratických režimů a jimi vnucovaných tzv. lidských práv, a to v zemích s převahou obyvatel muslimské víry, která preferuje staleté tradice a odlišné hodnoty než „hodnoty“ euroatlantické. Potud úvodem.

Z řady různých dokumentů, bez ohledu na to, jaká je jejich skutečná vypovídací hodnota, lze celý ten exodus uprchlíků do Evropy označit za záměrně cílený. A to v zájmu právě těch, jež nesou odpovědnost za uplatňování politiky agrese a následnou humanitární katastrofu. Přitom navíc uprchlíci s jiným způsobem myšlení a chování směřují právě tam, kde mohou vyvolávat a vyvolají rozpory mezi původním obyvatelstvem a jejich vládami a vedením EU. Ty se vyhrotily poté, co byli uprchlíci, zejména ze Sýrie, pozváni přímo A. Merkelovou do EU. To přirozeně vedlo k tomu, že se domácí obyvatelé brání, neboť nikdo dopředu nepředložil koncept, jak se o imigranty postarat, natož to reálně zabezpečit, aby nedocházelo nejen pocitům všeobecného ohrožení a ke konfliktům. Otevření hranic Schengenského prostoru, bez určení a respektování řádných pravidel pro pomoc určenou jen těm, kteří to prokazatelně potřebují, je buď hloupé, nebo záměr pro vytváření rozbrojů a napětí! Pomoci potřebným je důležité a žádoucí, ale i ta má své limity v ekonomické, politické a morální rovině.

Pomáhat imigrantům, děj se co děj, kdy se ve společnosti šíří obavy a strach z uprchlíků, je ve svém důsledku kontraproduktivní, neboť to vyvolává u výrazného počtu obyvatel orientaci na nacionalisticky orientované politiky, aby je volili, neboť se prezentují jako představitelé, kteří jim zaručí bezpečí, existenční úroveň, na kterou jsou zvyklí a nepřipustí konkurenci ze strany přicházející, nové pracovní síly. To vše pak nahrává vzniku nových, tzv. populistických až neonacistických stran! Za to nesou odpovědnost především stávající, tzv. demokratické strany vládních koalic.

Je třeba mít na paměti, že na rozlišení rozdílu, kdo je ekonomický imigrant nebo ten skutečně postižený válkou či perzekucí, je pozdě. Dle mého soudu ti nejpotřebnější jsou v Sýrii nebo v Turecku. Má-li být zajištěna rovnováha vývoje, je nutné obratem uzavřít hranice Schengenského prostoru a v případě, že k tomu nedojde, i jižní hranice ČR. Ti, co zdevastovali domovy migrantům, zavinili jejich exodus a následně je pozvali do Evropy, by měli za to převzít odpovědnost a umístit je ve svých zemích, jako formu omluvy za válečná utrpení. Česká republika by měla jasně říci komu a v jakém počtu je schopna pomocí a tím zabránit případnému nárůstu zejména neonacistických stran a hnutí! Pokud jde např. o některá řešení navržená SMKČ, tak ta jsou sice výhledově zajímavá, ale pro dnešní (v tomto a příštím roce) řešení dalšího přílivu imigrantů do Evropy nerealizovatelná! Plný souhlas s jejich řešením nejen imigrace je reálně možný až za socialismu!

Rudolf Kovář