Stanovisko k migrační krizi vyvolané imperialismem

img1-559x437

Politika komunistů celého světa byla, je a vždy bude důslednou, principiální politikou směřující k zajištění míru ve světě, ve všech jeho regionech. V poválečné ČSR a později ČSSR díky této mírové politice, společné všem zemím budujícím socialismus na čele s SSSR, mohlo více generací našich občanů žít a žilo svůj život v míru. Tak tomu však nebylo ve všech státech světa, neboť kapitalismus byl, je a vždy bude strůjcem konfliktů a válek. V oněch časech míru u nás, prchalo před válkami a terorem z jiných končin světa mnoho lidí. Československo pod vedením komunistické strany se k těmto lidem nikdy neobracelo zády. Naopak dokázalo jim poskytnout potřebnou pomoc, a to v nemalém rozsahu. Tak, jak tomu bylo například s pomocí lidem z Řecka a Vietnamu. Mnozí z nich pak přijali naši zemi za svou vlastní a žijí zde dodnes.

Po dočasné obnově kapitalismu v  zemích bývalého socialistického tábora již neexistuje, společně se světovým mírovým hnutím, ona pevná mírová hráz, která čelila nárůstu válek a válečného utrpení. Nové, kapitalistické vládnoucí síly v těchto zemích vznik válek dnes podporují. Stačí si připomenout bezohledné prosazení našeho vstupu do agresivního, válečného paktu NATO, bez schválení tohoto tragického kroku všelidovým hlasováním. To otevřelo prostor pro účast příslušníků armády ČR na nejrůznějších zahraničních „misích“, což s obranou naší vlasti nemá nic společného. Komunisté tohoto státu se od této protimírové politiky co nejrozhodněji distancují.

Cílem válek, vyvolávaných kořistnickým kapitalismem v mnoha zemích, je  zmocnit se jejich přírodního i lidského (jako levné pracovní síly) bohatství, přivlastnit si ohromné trhy a posílit svou ekonomickou a politickou moc. Tyto války, coby vyvrcholení imperialistických konfliktů, byly a jsou i dnes původní příčinou vzniku migrací, před nimi prchajících lidí. Není při tom vyloučeno, že masové migrace mohou být nejreakčnějším kapitálem i uměle vyvolány za účelem dosažení podobných cílů jako války (rozšiřování válečného konfliktu, odvádění pozornosti od pravých příčin krize, získávání laciné pracovní síly, hospodářská destabilizace cílových států imigrace, šíření strachu a z toho plynoucí posilování nacionalistických nálad apod.). Komunisté se vznikem těchto válek a migrací nemají nic společného a za jejich vznik a následky nenesou jakoukoli odpovědnost.

Jsme solidární s těmi, kteří pro záchranu svých životů před hrůzami válek utíkají. Chápeme, že opuštění jejich domovů, které se ocitly ve válečných oblastech, má stejné příčiny jako bída a nezaměstnanost pracujících v Evropě. Ty spočívají v kapitalistickém systému. Jsme pro solidární internacionální pomoc stejně jako v minulosti. Uprchlíkům musíme poskytnout humanitární pomoc v takových formách, aby netrpěla jejich lidská důstojnost, ale zároveň, aby nedošlo k ohrožení bezpečí občanů ČR. Náklady musí jít bezpodmínečně na účet velkokapitálu, který nese na uprchlické vlně hlavnípodíl.

Nesouhlasíme s využíváním uprchlíků jako nezaplacené pracovní síly, stejně jako s tím nesouhlasíme v případě našich nezaměstnaných. Tato práce nepřináší společenské hodnoty, ale další zisk kapitálu a nadále snižuje cenu práce všech pracujících.

Jsme přesvědčeni, že problém je třeba řešit v jeho ohnisku, tedy v zemích, odkud uprchlíci pocházejí. Proto je nutné požadovat (interpelacemi v parlamentech, peticemi, protesty, demonstracemi atp.) na vládách zemí EU a NATO, aby nerozdmýchávaly další konflikty nejenom v zemích tzv. třetího světa, ale kdekoli ve světě. Požadovat rovněž na těch mocnostech (USA, EU ad.), které nesou odpovědnost za rozpoutání válečného požáru v Libyi, Sýrii, Iráku aj., aby poskytly nejen dostačující humanitární pomoc, ale zejména další potřebné prostředky na poválečnou obnovu těchto zemí.

Zároveň jsme přesvědčeni, že řešení nejenom migrační krize přinesejediněsocialismus, stejně jako ve 2. polovině 20. století. Se zvyšující se agresivitou imperiálních velmocí se každým dnem stává aktuálnější a nutnáexistence socialismu.

 

Redakční rada „Dialogu“, vedení Marxisticko-leninského odborného klubu, březen 2016