Panorama: Pro ty, kteří cinkali klíči

kreslene_WC_VACLAVA_HAVLA

 

Redakční šotek v podobě počítačového editoru při korektuře minulého čísla zaměnil slovo „cinkači“ nesmyslným „cinkáči“, nebudu jej dále provokovat a titulek raději upravím. Na téma novoroční úvahy nicméně chci navázat.

Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo 10.3. 2016 výsledky jedinečného výzkumu, z nichž vyplývá, že počet bezdomovců je v Česku dvojnásobně vyšší, než se dosud uvádělo. Podle odhadů úředníků se předpokládalo, že střechu nad hlavou u nás nemá přes 30 tisíc lidí. Jak výzkum odhalil, počet bezdomovců již překročil 68 500. Alarmující je i množství lidí bezprostředně ohrožených ztrátou bydlení. Stouplo na téměř 120 tisíc osob. Příjmovou chudobou je ohrožen takřka milion našich spoluobčanů. Každému desátému z nich zároveň hrozí ztráta bydlení. Čtvrtinu z lidí bez domova představují ženy. Jejich děti často končí v ústavech sociální péče. Celkové úspory českých domácností i spotřeba sice v ekonomických úhrnech rostou, ale stále výrazněji se rozevírají sociální nůžky. Představovali jste si tak sociální poměry, když jste cinkáním klíči vytvářeli stafáž kapitalistickému převratu?

Doc. Ing. Ilona Švihlíková, Ph.D. představila v únoru svou novou knihu „Jak jsme se stali kolonií“. Velmi poučné, i když smutné čtení. Dovoluji si převzít několik údajů. Roku 2013 činily průměrné mzdy u nás 25 128 Kč, v Německu 3449 €. Při tehdejším směnném kurzu mzda u nás činila 968 €, tj. 28 % německých. Srovnáním kupní síly našich mezd odpovídají 40 % mezd v Německu. Výkonnost české ekonomiky podle ukazatele HDP v paritě kupní síly na hlavu přitom představuje 66 % výkonnosti německé ekonomiky. Podobný rozdíl jako 26 procentních bodů ve srovnání ČR-Německo lze najít v porovnáních západních ekonomik s ostatními členskými státy EU střední a východní Evropy.

Podniky ve vlastnictví cizinců, především Němců následovaných občany USA, Francie, Británie, Švýcarska a Rakouska, se v roce 2012 podílely 60% na tržbách a pracovalo pro ně 45% všech zaměstnanců. Odliv části zisků zahraničních vlastníků v podobě dividend rychle roste. Roku 2000 to činilo 10,7 miliard, roku 2006 již takřka 111 miliard a v roce 2014 téměř 220 miliard Kč. Pro někoho možná jen suchá a nudná čísla. Vypovídají však názorně o charakteru společenských přeměn po listopadu 1989, které nás podrobily světovému kapitálu a učinily nás kolonií. Kolonie rozvojového světa se vykořisťovatelům vzbouřily, u nás je k tomu zatím daleko.

Trest za eurolži

„Výsledek voleb na Slovensku nelze číst jinak než jako trest za život v síti eurolží“ – zhodnotil slovenské parlamentní volby na svém internetovém blogu vysokoškolský učitel, ekonom a politik Radim Valenčík. Na http: //radimvalencik.pise.cz dále mj. uvádí: „Největší obava „oficiálních“ komentátorů je,aby prý na Slovensku nezvítězily jiné než „proevropské síly“. Opravdu se jedná o „proevropské síly“? Vždyť to, o čem se mluví, přece žádné „proevropské síly“ nejsou! A nejsou to ani „prounijní síly“. Jsou to proamerické síly destruující EU a vytvářející nové rozdělení Evropy. Jsou to síly, které ničí EU prostřednictvím jimi vydíratelné současné europrezentace.

Na Slovensku je prý nebezpečí nástupu fašismu (klerofašismu, krajního nacionalismu, xenofobie). Kdo to říká? No přece říkají to ti, co bezvýhradně podporují skutečného fašistu Porošenka na Ukrajině a ještě většího fašistu Erdogana v Turecku. Ti, co umožňují Erdoganovi masakrovat s využitím těžké vojenské techniky civilní obyvatelstvo.

Budeme-li číst výsledky voleb na Slovensku jako reakci na eurolži, pak uvidíme situaci jinak:  Slovensko se dalo do pohybu, prozřelo a proces odhalování eurolží už nikdo nezastaví. Každé další (opakované) volby by byly ještě větším trestem za eurolži. Fico, jako politik možného (na hraně opatrného slouhovství eurolžím na jedné straně a obraně Slovenska na straně druhé), je jediným, kdo může sestavit vládu a zajistit její dlouhodobější funkčnost. Na nových volbách nemají zájem ani nové strany- rychlokvašky, ani strany obviňované z extrémismu, které se potřebují etablovat, a ani Fico, který bude muset pokračovat v politice tance mezi vejci. Na Slovensku bude poměrně rychle sestavena Ficova vláda (s menšími satelity), která bude více stabilní, než se dnes zdá.“

Bývalý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za KSČM, od roku 1997 člen ČSSD Radim Valenčík je sice příkladem „převlékačů kabátů“, ale vývoj na Slovensku možná odhadl lépe než tzv. oficiální česká i slovenská média, jež mají k Ficovi nenávistný vztah obdobný jako k českému prezidentu Zemanovi. Krátce po uzavření slovenských volebních místností, dlouho před vyhlášením výsledků, tato média předpovídala Ficův pád a štáb pravicově liberální strany Sloboda a Solidarita podnikatele a ekonoma vystudovaného v Mnichově (rodiče emigrovali z ČSSR, když mu byly dva roky) Richarda Sulíka předčasně slavil šampaňským. Přání bylo opět otcem myšlenky. Navzdory blábolům o volebním patu a nestabilitě sestavil Fico novou vládu během 14 dní.

Jako pozitivní na výsledcích slovenských parlamentních voleb lze vidět propad tradičních pravicových stran, zejména křesťanských demokratů. Strany bývalých premiérů Dzurindy a Radičové se vůbec do parlamentu nedostaly. Varovný je pokles Smeru navzdory výrazným sociálním opatřením Ficovy vlády v posledních letech. Trochu to připomíná zkušenost KSČ z období před listopadem 1989, že líbivá sociální politika nemusí vždy rozhodovat proti buržoazní propagandistické masáži. Smeru se mstí oportunistické potácení mezi proudy při ochraně kapitalismu i korupční skandály.

Jako výrazně negativní lze hodnotit zvolení poslanců Ľudové strany Naše Slovensko v čele s banskobystrickým županem Mariánem Kotlebou. Dědic hlinkovců a obdivovatel Slovenského štátu přitom získával především hlasy mladých voličů ve věku 18-22 let.

Je však vzestup slovenských neofašistů ojedinělou krajovou záležitostí? Jistěže ne. V Dialogu jsme nejednou upozorňovali na nebezpečí, že migrační politika prosazovaná v EU především německou kancléřkou Merkelovou vytváří prostor fašismu. Neúspěch CDU v nedávných zemských volbách ve třech spolkových zemích ukazuje, že mnoho voličů má Merkelové plné zuby a dá přednost komukoliv jinému, bohužel i pravicovým extrémistům.

Vabank ukrajinských oligarchů

Účastník pozorovatelské mise při volbách na východě Ukrajiny Roman Blaško v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz upozornil na snahy ukrajinských oligarchů získat co největší vliv před hrozícím rozdělením Ukrajiny. V odpovědi na otázku „Dochází podle vás ke zklidnění situace v „separatistických“ republikách?“ Blaško uvedl:

„Termín „zklidnění situace“ je zcela nepřesný. Probíhají tam procesy jednání o minských dohodách, řídící, kulturní, politické a zejména ekonomické. Denně je tam ale slyšet střelbu. Lidé si sice zvykli, ale to neznamená, že se všem žije blaze. Chybí potraviny, léky apod. Nicméně běžný život v rámci možností běží. A zároveň se obecně ukazuje na všech úrovních, kdo má zájem na válce. Chápu, že když hlavní mediální proud něčemu neposkytuje prostor, může situace vypadat, že se zklidňuje a dohody se dodržují. Možná to i má tak působit, ale rozhodně tomu tak není.

Mluví se o svobodě slova, ale jen pro ty, kdo jsou výhradně proti Rusku. Také zákaz Komunistické strany účastnit se regionálních voleb je prý tou pravou „demokracií“. Přejmenování ulic a měst „statečně“ probíhá. Na oděský masakr se nejen zapomíná,ale prakticky se ani nezačalo vyšetřovat. V KrivémRogu jednoznačně vyhrál volby na starostu dosavadní starosta Jurij Vilkul, a volby se anulovaly. Do nových jsou připuštěni jen kandidáti, více méně spjati s oligarchou Kolomojským. Nejvíc ze všech zbohatl na válce, i když přišel o majetky na Krymu. Chce mít vliv na opravdu velký rozpočet města KrivojRog. Vždyť je to obrovské průmyslové město táhnoucí se v délce 120 km. Předseda vlády chce prodat milion hektarů ukrajinské zemědělské půdy, která je nejúrodnější na světě.

Mediálně propagandistický je případ Nadi Savčenkové, pilotky ukrajinské armády a poslankyně za stranu Vlast Julie Tymošenkové. Hlavní mediální západní proud ji prezentuje jednoznačně jako oběť ruské zvůle a Putina. Vůbec nepřipouští jinouvariantu, než že je nevinná. Přitom většina zpráv je spekulativního charakteru a soustředí se mnohem víc na formu než na obsah a hlavně podstatu. Tedy na hladovku,osobní bojovnost a to, že jen plnila své povinnosti. Ostatně to už jsme kdysi v minulosti slyšeli. Ale podstatou celého případu přece je, že byli zabiti novináři – civilisté! Navíc se Savčenková k této otázce staví tak, že si vlastně za to mohou sami. Nevyjádřila žádnou lítost nad ztrátou těchto nevinných mladých lidských životů.“

Nic nového pod sluncem. Zloděj křičí: chyťte zloděje. A lotr není lotr, pokud je na straně USA. Nedělám si iluze o charakteru sociální demokracie, ale český premiér by měl mít při jednáních špiček v Bruselu důležitější starosti při obraně zájmů ČR než apelovat, aby EU bojovala za osvobození „ukrajinské sadistické psychopatky“, jak popsal Savčenkovou Václav Danda z „Protiproudu“.

Savčenková byla zadržena v červnu 2014 nedaleko města Metalist v Luganské oblasti. Kromě jiného byla vybavena americkým laserovým naváděčem pro řízení palby od firmy Elbit Systems. Podle výpovědi zajatých spolubojovníků působila v nechvalně známé jednotce Ajdar jako „návodčí“ pro koordinaci palby minometů a pěchotních řízených střel. Právě navedení střel na pozice domobrany stálo život ruské žurnalisty, kteří tam tehdy plnili své novinářské poslání!

V průběhu procesu vyšly najevo i další zločiny. Starosta Užgorodu Sergej Ratušňak zveřejnil informace o tom, jak Savčenková týrala a mučila zajatce. Ti, kteří zázrakem přežili bestiální mučení, vyprávějí: „Ona prostě nebila, ona mrzačila a ubíjela. Svázané na rukou i na nohou mlátila trubkou, rozbíjela genitálie, zhášela cigarety v jejich otevřených očích. Neustále přitom řvala: prodám tě na orgány jako tamty nebo tě rozstřílím.“

Rusko stáhlo část sil ze Sýrie

Putinovo rozhodnutí ze všeho nejvíc připomíná „odcházení“ západních armád třeba z Afghánistánu,“ soudí novinářka Tereza Spencerová na http://literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/. Původně mělo být další kolo „mírových“ rozhovorů v Ženevě klasicky rozpačité až nanicovaté. Asadova armáda s pomocí spojenců a ruskou leteckou podporou opanovává bojiště, a tak vlastně ani nemá o čem jednat s představiteli opozice, která je většinou exilová, v samotné Sýrii až na výjimky nemá žádný vliv a papouškuje jen zájmy svých sponzorů, ať už z Turecka nebo Saúdské Arábie. OSN, která „Ženevu“ pořádá, nakonec nedokázala dohodnout ani žádnou agendu jednání.

Za této situace se o rozruch postaral Vladimír Putin, když 14.3. 2016 „zničehonic“ oznámil stažení ruských sil ze Sýrie: „Považuji úkoly, které byly před ministerstvem obrany postaveny, za obecně splněné. Ruské vládní jednotky a syrské vlastenecké síly změnily situaci v boji s mezinárodním terorismem a končí iniciativu.“ Po pěti a půl měsících „úspěšného a přesného“ (slovy NATO) bombardování džihádu Putin Západ zaskočil, přiznává britský list TheGuardian. Putinovo rozhodnutí bylo jistě předem s Damaškem konzultováno. Rusko přitom nekončí s podporou Asadovy vlády a ponechává si v Sýrii základny v Tartúsu, Hmejmímu i Latákiji. A s oznámením o odsunu mimochodem okamžitě poskočil kurz rublu!

Nicméně, několik hodin po dohodě aliance NATO 15.3. 2016 dodat rakety „Patriot“ Turecku kvůli krizi v Sýrii dodalo Rusko Sýrii první várku raket „Iskander“. Tato nejmodernější raketa může vyvinout nadzvukovou rychlost 2,1km za sekundu a jejich dosah činí 450 km s vysokou přesností zasažení cíle hlavicí o hmotnosti 680kg. „Iskander“ je noční můrou pro jakýkoli obranný systém!

20.3.2016

Ilja Jihlavský