„NĚKDO TO RÁD HORKÉ“

lll

nebo Some like it hot

Tak zní originální název amerického filmu Billy Wildera z roku 1959, který jsem si dovolila vypůjčit pro titulek sloupku a jenž mi teď poslouží jako most přes oceán. Já vím, mnozí si řeknete: „Já o Amerikánech nic číst nebudu!“. Až vám klesne tlak, zamyslete se: dělit lidi podle národnosti zavání v lepším případě nacionalismem. Marx správně rozděluje lidi na ty, kteří vlastní výrobní prostředky a vládnou a na ty, kteří prodávají svou práci a jsou vykořisťováni těmi prvními. Tudíž americká politika není totéž, co americký lid, stejně jako bruselská elita, oligarchové evropští nebo místní nemají tytéž zájmy jako český nebo evropský lid.[1]Neměli bychom mávat rukou nad tradicí amerického komunistického a dělnického hnutí (např. zápas za 8 hodinovou pracovní dobu, 1. máj, odbory 30. let 20. století, hnutí proti rasismu a apartheidu, protesty proti válce v Koreji a ve Vietnamu ad.)nebo americkou pokrokovou literaturou, poezií a hudbou. Všechny tyto počiny byly doprovázeny tvrdými postihy hnutí i jednotlivců, státním terorem a popravami. Tak americký kapitál a jeho představitelé přinesli na svět mccarthismus, studenou válku, válku v Koreji, Vietnamu, vraždění ve východním Timoru, na Předním východě atd. Zároveň nezapomeňme na ohromné protesty, které se táhly celou zemí, když začala druhá fáze Války v Zálivu a také, zda adekvátní demonstrace proběhly i u nás? V USA je člensky třetí největší komunistická strana.

Jsem daleka použít argumenty typu: „V Americe jsem byl, a tak vím, že to jsou blbci (nebo borci).“ To je také rasistický přístup. Vždyť i u nás jsou lidé přemýšlející, lidé věřící propagandě, tací, kteří si nedokáží kriticky přebrat masu informací, jež se na ně řítí, vychytralých i zločinců, rasisti, fašisti, náboženští fanatici, ale rovněž obyčejní pracující, komunisté apod. Ano, každá země má svá specifika (environmentální a historická), která společnost formují.

Lidé žijící dnes v Americe jsou potomci migrantů, které do Států vyslala bída, naděje na lepší život, některé touha po rychlém zbohatnutí, jiní utíkali před zákonem,značná je komunita násilím zavlečených afrických otroků. Původního obyvatelstva je skutečně poskrovnu. „Vždyť je Američani vyvraždili,“ opáčí patrně mnozí z vás. Ne, tehdy ani Američané v dnešním slova smyslu neexistovali; vraždili kolonisté z Evropy, z té, o níž my dnes hovoříme jako o kontinentu humanistické a křesťanské tradice – Španělé, Portugalci, Francouzi, Britové, Irové, Vlámové, Němci… Drtivá většina migrantů – kolonistů(až do období velké hospodářské krize) byli velmi houževnatí lidé, kteří museli vynaložit neskutečné úsilí, aby překonali tvrdé podmínky studeného severu, pouští Arizony, aby přešli neznámé pusté horské hřebeny neznámo kam, aby se uživili v zemi, kde i plodiny byly úplně jiné než doma v Evropě.Tato nezlomnost a pevná vůlese otiskly do celé společnosti. Američtí pracující jsou obvykle velmi usilovní a odpovědní. V jiných věcech jsou strašně dětinští a naivní… Asi mě proklejete, když napíšu, že jsou velmi podobní Rusům. Život v ohromné zemi, se kterou svět chtě nechtě musí počítat, jim vtiskl podobné vlastnosti, pohled na svět,chápání vlasti, multikulturnost, sebevědomí a hrdost.

Zjednodušování není na místě.Hlášky typu „Američany (nebo Rusy) nesnáším“ jsou velmi nebezpečné.

Dnes je třeba velmi pozorně sledovat prezidentskou kampaň v USA. „Je to jedno, kdo vyhraje, protože stejně to bude představitel kapitálu,“ namítne mnohý z vás. Je to tak, ale podle toho jaký kapitál zvítězí, bude trochu jinak operovat na světové šachovnici. Krom toho by bylo neodpustitelné přehlédnout, že letošní kampaň,odehrávající se v době hluboké krize systému, je skutečně odlišná. Kandidáti každé ze zúčastněných stran, kteří se propracovali do poslední fáze, mají výrazná specifika, která jasně odrážejí hlavní zájmy amerického kapitálu, jeho politiku, ale také – světe, drž se – lidovouvůli.

Sleduji stránky KS USA i její noviny (které jsou bezplatně přístupné), a tak mě překvapilo, že, po dlouhé době distancování se od prezidentských voleb, se američtí komunisté jednoznačně postavili za kandidaturu demokratického senátora z Vermountu, 76letého BernieSanderse. Ve svých počátečních prohlášeních se vyjadřovali v tom smyslu, že je třeba postavit hráz Donaldu Trumpovi, který představuje nejreakčnější, válkychtivý, bezohledný kapitál nebezpečný pro celý svět. Usoudila jsem, že se jedná o stejnou chybu, jaké se dopouští levicové síly, když podporují tzv. menší zlo, a tak se vzdávají vlastní politiky. Domnívala jsem se, že Sandersprostřednictvím populistických proklamací bez řešení zatáhne do kampaně určitou část politického spektra, která by k volbám nešla, a následně hlasy přelije Hillary Clintonové. Zklamalo mě to, nicméně jsem začala Sanderse sledovat. Přesvědčil mě, že jsem byla ve svém soudu povrchní. Sanders hovoří o aktuálnosti socialismu, který vidí jako jediné řešení současné globální krize kapitalismu, který nás jistě vede do mnohem horší bídy, válek a nekontrolovatelných migračních vln, chaosu, restrikcí ze strany států směrem k nespokojenému obyvatelstvuaž po různé formy genocid apod. Navrhuje řešení, která se vymykají obvyklé populistické rétorice běžných oportunistů. Prohlašuje, že i když bude zvolen, nebude schopen zajistit nic z toho, na co mají pracující nárok bez podpory jasně strukturovaného třídního hnutí. Také upozorňuje, že se situace v USA pro pracujícího člověka nezlepší, ale naopak ještě zhorší, ať bude zvolen kdokoli z jeho protikandidátů a hlavně pokud se pracující nesemknou v organizovaný šik. Vyzývá k  organizaci hnutí, které by navázalo na tradicedruhé poloviny 19. a první poloviny 20. století, kdy pracující zaznamenávali úspěchy např. v době velké hospodářské krize. Říká, že se lidé musí učit dělat rozhodnutí a nést odpovědnost za jejich dopady. Podle jeho názoru je třeba, aby Američané šli volit. Jedná se o první krok k jejich organizaci a uvědomění si vlastní síly.

Při zahájení kampaně mu dávaly výzkumy veřejného mínění 3%, zatímco H. Clintonové 70%. Sanders má k dnešnímu dni (19.3.2016) ztrátu cca 35% za H. Clintonovou a primární volby ve více než polovině amerických státůpřed sebou. Tam může počítat s dobrými výsledky.Sami demokraté si nejsou jistí, že H. Clintonová zvítězí a Sanders rozhodně není osoba, která by hájila jejich kapitálové zájmy a rozhodně většina demokratické strany podporuje právě jeho protikandidátku. Dokonce sám Obama tlačí na to, aby Sanders kampaň vzdal ve jménu jednoty proti Trumpovi. Je rovněž důležité, že se jeho kampaní účastní mladí lidé (do 45 let), což je generace, která ve své většině volit ani nechodí a jež se prozatím vyslovují v tom smyslu, že pokud Sanders nevyhraje, nepůjdou podpořit nikoho. To odráží jejich politický a ne fanouškovský pohled na věc. Sandersradikálně odmítá odstoupit z kampaně, protože – jak prohlašuje – jeho prvoplánovým cílem není, aby vyhrál, ale aby mohl zaznít jeho názor, aby pomohl k zorganizování hnutí, které bude mít potenciál zvrátit kapitalismus.Argumentuje, že jeho minimální procento a téměř prázdná pokladna dokládají, že je možné vybudovat hnutí téměř z ničeho, pokud má platnost jeho politická náplň.

Sanders hovoří jednoduchým jazykem, nesnaží se mluvit v metaforách nebo zastírat kauzalitu s odůvodněním, že „lidé to ještě nechápou“. Naopak, lidé dobře chápou, že situace je kritická – jejich osobní, jejich země i globální. To, že Sanderse přijímají a jsou ochotni jeho politiku podpořit, dokládá jasný posun v myšlení velké části americké společnosti (na druhou stranu nesmíme ani podceňovat velké množství voličů fašistyTrumpaa jeho reálnou šanci volby vyhrát. I na to se musí světové komunistické, dělnické a mírové hnutí připravit).

Ze sledování Sandersovy kampaně podle mého názoru vyplývají,mimo jiných, tyto závěry:

  1. Změny ve velmocích jsou klíčového významu pro hnutí na celém světě. Nárůst hnutí v těchto zemích může akcelerovat podobný proces na celém světě (viz období po VŘSR).Na druhou stranu není možné pasivně vyčkávat. Je třeba oslabovat systém i regionálně, aby byl lid připraven případnou výzvu přijmout, aby cítil solidaritu s třídními spojenci na celém světě.
  2. Vývoj v Americe dává za pravdu Leninovi, který v dopisech Kautskému píše, že otázka nastolení socialismu se stane aktuální ještě před tím, že dojde k vytvoření globálního superimperialismu.
  3. Sandersova kampaň také dokládá platnost Marxovy a Engelsovy teorie mas a jednotlivců.
  4. V současnosti není čas na taktiku přešlapování a vyčkávání. Je třeba pojmenovávat věci pravými jmény a budovat lidovou antiimperialistickou frontu všemi silami.

Rozhodně nechovám slepou víru v Sanderse (ani v nikoho jiného). Je skutečně klíčové, jak se zachovají američtí pracující. Budoucí vývoj ukáže, ale jeho kampaň, která svou dynamikou prokazuje objektivní rozpor mezi kapitálem a prací ve Spojených státech, je rozhodně třeba bedlivě sledovat a vyvozovat závěry.

Věra Klontza-Jaklová

[1]Podle Marxe do lidu patří všechny pokrokové složky, které na svých bedrech ponesu změnu systému, mají stejné zájmy a vztah k výrobním prostředkům. Např. živnostník nebo rolník patří k lidu, nepatří k dělnické třídě.