K některým otázkám imigrace

img1-559x437

K některým otázkám imigrace

Úvodní slovo doc. RSDr. Zdeňka Košťála, CSc. na plenárním zasedání MLOKu 23. 1. 2016

  1. K příčinám současné imigrace do Evropy
  2. Přístupy hlavních podněcovačů neklidu a destabilizace zemí Středního a Blízkého východu (USA, Francie, VB ad.) k řešení imigrace
  3. Náš (M-L) přístup při hodnocení a případném řešení imigrace do EU (v základních bodech)

Úvod

Nemůžeme se divit, že pro „obyčejného“ občana kapitalistické Evropy, zvláště toho, který se každodenně utápí v existenčních problémech a starostech, současná imigrační vlna běženců ze  Severní Afriky (Libye), Blízkého a Středního východu (Sýrie, Irák, kde trvá válka dodnes), tak jako i z Afghánistánu, vzbuzuje stále více jisté obavy, které se projevují v negativních až extrémních formách. Co je třeba mít neustále na paměti je, že jde o imigrační vlnu ze zemí s koloniální minulostí a pod vlivem polokoloniální politiky Západu, zasažených v posledních letech a desetiletích otevřenými agresemi ze strany západních imperialistických velmocí sdružených v NATO, tak jako i oním dnes již „pověstným“ „arabským jarem“. Procesem, jenž byl rovněž předehrou jejich dalších bezohledných, agresivních zásahů Západu. Nejen to. Dnes již někteří lidé víc než tuší, že se celkově vzato děje něco nedobrého a nebezpečného, že jde o něco širšího možní již nezvladatelného a mnohem vážnějšího než jsme si schopni (pro naprostý a zcela záměrný nedostatek informací) uvědomit, o čemž se oficiálně fakticky nemluví.

  Je to vedle již uvedeného – destabilizace a ničení těchto zemí vyprovokovaným násilím, agresemi, válkou – tedy toho, co je zcela zřejmé a bolestně viditelné právě i to co je, pro běžného pozorovatele společensko-politických a ekonomických událostí doma i ve světě, spíše skryto, neboť nesleduje např. demografický vývoj v Evropě[1].  Ta totiž ve svém původním obyvatelstvu, „pomalu“ a jistě vymírá. Není schopna, pod diktátem asociálního a nehumánního kapitálu, kapitalistického způsobu výroby a života vůbec (s honbou za penězi, které jsou tou opravdu, na rozdíl od člověka, nejvyšší hodnotou a mocí, za konzumerismem, za prací, avšak bez solidního sociálněekonomického zajištění rodin, pro zrod a pozitivní, všestranný rozvoj nových, mladších generací, které se nakonec i přes docílené vysokoškolské vzdělání, nemohou v praxi pracovně uplatnit[2], neboť jde o „arénu“ fungující, bezohledně „svobodné“ a „neviditelné ruky trhu“! Oné svátosti svátostí!) reprodukce svých národů a národnostních států.

Ad 1.

K příčinám současné imigrace do Evropy

Pokud jde o ono „arabské jaro“, šlo o to, že při aktivitě a do značné míry režii imperialistických mocností v tomto procesu, jenž destabilizoval tento region, došlo v řadě arabských zemí k vlně protestů, nepokojů a povstání – tzv. revolucí. Ty probíhaly a probíhají od konce roku 2010. Začalo to v Tunisu a dále šlo o Egypt, Alžírsko, Jemen, Bahrajn a dodnes „probíhají“ v podobě občanských válek a agresí v Sýrii i Libyi, která po zásahu zejména leteckých sil NATO – Francie, USA aj. a zavraždění Kaddáfího funguje dodnes v chaosu na bázi války mezi kmeny a klany. Původní motivy domorodých obyvatel těchto událostí byly jistě v jednotlivých zemích různé. Zpočátku byl jejich společným jmenovatelem především a hlavně odpor proti chudobě, nezaměstnanosti a nedobrým životním podmínkám. Šlo tedy o ony historicky hlubinné příčinné souvislosti, jež se projevily v odporu občanů vůči vládnoucím, často autoritářským a zkorumpovaným (zejména v Tunisu, Egyptě, Jordánsku, Jemenu aj.) v podstatě kapitalistickým režimům, které i zde uvolnily prostor pro ekonomickou politiku thatcherovského, asociálního neoliberalismu. Této nespokojenosti a odporu bylo (nejen pokud jde o USA, Francii a Velké Británii) zneužito k destabilizaci těchto zemí, aby bylo možné je snadněji ovládat a drancovat jejich přírodní zdroje a využívat jejich strategické polohy k prosazování a upevňování nadvlády nad světem.

V širších souvislostech je třeba vidět, že prostor pro bezuzdnou expanzi a agresivitu imperialismu ve světě v posledním čtvrtstoletí bylo umožněno důsledky kontrarevolučních převratů v SSSR a v ostatních socialistických zemích. Jejich porážkou vznikly i nové podmínky a poměry právě pro boj mezi imperialistickými mocnostmi o nové přerozdělení sfér vlivu, ekonomické a politické moci ve světě.

Znovu se potvrdilo, že ekonomické dělení světa je za imperialismu (monopolního kapitalismu) spjato s přímým teritoriálním přerozdělením světa mezi hlavní imperialistické mocnosti. I dnes je tedy celý svět rozdělen na „metropole“, jejich polokolonie a periferní státní útvary. U imperialistických velmocí pak vedle ekonomických motivů (vývoz kapitálu a zboží, zdroje surovin a laciné pracovní síly) hrají zásadní roli i vojenskostrategické zájmy. Staré rozdělení světa se dostává do rozporu s novým poměrem sil ve světě. Nutnost řešení tohoto rozporu vedlo jak k první, tak i ke druhé světové válce a s porážkou SSSR a celé řady dalších socialistických zemí ve studené válce (podle CIA Amerika utratila jen na zničení SSSR celkem 13 bilionů $), vede nyní, při novém dělení světa, i k novým výbojům a válečným konfliktům.

Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá to, kde hledat příčiny současné obrovské imigrace přicházející právě z uvedených regionů a jak se dnes tak často říká, imigrační krize v Evropě. Jedině v  kapitalismu, v soudobém imperialismu. Ano, jsou to především a hlavně agresivní, válečné operace imperialistických mocností (i těch evropských – Francie, Velká Británie aj.) v čele s USA, jejichž důsledkem současná nevídaná imigrace je.

Proto není náhodné, že mnoho lidí, zejména publicistů, je přesvědčeno, že USA onu „záplavu“ uprchlíků přitom cíleně, plánovaně směřují do Evropy. Má prý jít o „útok na Evropu“. V jednom rozhovoru s novináři na otázku, zda je to pravda, např. zakladatel Wikileaks Julian Assange, odpověděl takto: „nemyslím si, že USA plánovaly Evropu zaplavit uprchlíky“. Tato jeho slova, že to neměly v plánu, mohou, ale také nemusí být pravdivá, jak to prokazuje úryvek informující o jeho jiném rozhovoru: „Zakladateľ Wikileaks Julian Assange sa domnieva, že masová emigrácia zo Sýrie bola súčasťou stratégie USA voči vláde prezidenta Assada: vyprázdňovanie krajiny dovedie krajinu na pokraj kolapsu, pretože predovšetkým mali odchádzať vzdelaní ľudia strednej triedy. Európska stratégia otvorených hraníc hrá USA priamo do karát. V odhaľujúcom interview s nezávislým gréckym spravodajským portálom The Press Project povedal zakladateľ Wikileaks Julian Assange, že za vyhnaním stoviek tisíc Sýrčanov z ich domovov stojí vedomý kalkul skupín, ktoré ťažia priamo z vojny – teda neokonzervatívci USA a ich siete v obrannom priemysle, žoldnierskych spoločnostiach a tajných službách. Assange povedal, že americká vláda pracuje na páde prezidenta Assada už od roku 2006. „Vyľudnenie Sýrie“ je súčasťou koncepcie zvrhnutia Assada, „pretože by zmizla najmä stredná trieda, teda lekári, štátni úradníci, právnici, inžinieri – práve tie profesijné skupiny, ktoré sú nevyhnutné pre fungovanie krajiny”. Vyhostenie týchto skupín vedie k masívnemu oslabeniu Assada. (Wikileaks potvrzují: Masová emigrace ze Sýrie je součástí plánu Spojených států, 29. 10. 2015;  http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/6854-wikileaks-potvrzuji-masova-emigrace-zesyrie-je-soucasti-planu-spojenych-statu).

To, co je ovšem třeba především vidět, je, že právě Spojené státy objektivně svou neokolonialistickou politikou agrese, používání vojenské síly, aby si podřídily kohokoli (zejména „neposlušné“ oponenty), mají největší podíl na rozvrácení Libye a Sýrie, nemluvě o válce proti Iráku, Afganistánu atd. a z toho plynoucí tsunami imigrantů „valících se do Evropy“. V tomto smyslu to správně postihují slova americké politoložky Ann Williamsonové: „Za mohutnou migrační vlnu mohou Evropané poděkovat agresivní a šílené zahraniční politice Spojených států, jež způsobila smrt milionů lidí a další miliony připravila o jejich domy. Kromě toho byly zničeny zásobárny vody, dopravní systémy a v důsledku toho podmínky pro přežití početných společenství na Blízkém východě i severní Africe. Popřemýšlejte o tom. Dokážete si představit, kolik milionů lidí následkem toho nemá kam jít?(Parlamentní listy 28. 8. 2015, Uprchlickou vlnu v Evropě prý způsobily USA. A teď z ní mají mít dokonce radost. Politoložka žádá „hlavu strýčka Sama na podnose“) Nemá střechu nad hlavou ani práci, dostatek jídla atd. Tedy základní podmínky k normálnímu životu a takovým lidem je třeba pomoci. K tomu se ve stručnosti vyjádřím následovně.

Ad 2.

Přístupy hlavních podněcovačů neklidu a destabilizace zemí Středního a Blízkého východu (USA, Francie, VB ad.) k řešení imigrace

 

  1. a) Jaké řešení „imigrační krize“ lze očekávat od EU?

Po letech války, agrese USA v Iráku, která fakticky (na severu země) stále trvá a po pěti letech neklidu, destabilizace, chaosu a občanských válek, z nichž ta v Libyi skončila, při podpoře teroristických skupin zbraněmi a dalším potřebným materiálem a následnou, otevřenou agresí za účasti USA, Francie, Velké Británie, ale i Španělska, Itálie, Belgie a Kanady (tedy armád NATO), klid zbraní v této oblasti nenastal. Hlavně, že byla „demokraticky“ a „humánně“ –  bombardováním „ala Havel“, zlikvidována „Velká libyjská, arabská lidová socialistická džamáhírije“ a s ní i její (pro Západní, bývalé kolonizátory!), „prašivý pes“, prezident Muammar Kaddáfí. Byl to on, kdo za podpory lidu si dovolil znárodnit, vrátit lidu to, co Libyi patřilo, spolu s dalším přírodním bohatstvím – naftařský průmysl a to bez náhrady. Tím padly i všechny sociální vymoženosti lidu: školství – vzdělávání a stáže v zahraničí, zdravotnictví i elektrický proud zdarma (placeny státem), levná doprava a hromady dováženého a cenově přijatelného zboží z ciziny, systém obchodů pro (ne-bohaté) mladé rodiny za dotované ceny výrobků, úvěry bez úroků atd.

Pokud jde o Sýrii, ta je decimována již přes 5 let. V poslední době za razantní účastí Islámského státu (IS), produktu především imperialismu USA, Turecka, Izraele a Saúdské Arábie, která – slovy novináře Petránka – „dává desítky miliónů $ na výstavbu mešit v Evropě a nechce vzít na své území běžence“. Vedle Saúdské Arábie se negativně k imigrantům staví i Kuvajt, Spojené arabské emiráty a Bahrajn. Od těchto zemí, jejich politických, jen velkému kapitálu sloužících garnitur, nelze žádnou skutečně pozitivní, nezištnou a solidární pomoc čekat!

Vždyť i my (Češi, Moraváci a Slováci), žijeme opět ve světě „univerzálnosti podnikání“, čachru, totální nadvlády peněz, kapitálu. V tom systému, kde dominuje především a hlavně bohatství, egoismus a nekonečná hrabivost, založená na maximalizaci zisků, na vykořisťování – v kapitalismu. A od něj nelze očekávat existenci a uchování míru, skutečnou, nezištnou pomoc a solidaritu. Vše o co všemocný kapitál usiluje, je jeho zvětšování, jeho moc a nadvláda. Proto od něj nelze očekávat jakékoliv skutečně pozitivní řešení i důsledků těch katastrofických událostí, které vyvolal. Vždyť přístup těchto imperialistických zemí vychází z „římského“: „rozděl a panuj“. Obrovská imigrační vlna valící se do Evropy (především EU a zde zvláště do Německa, Dánska, Švédska, Francie a Itálie) není – tak jak již z výše uvedeného vyplývá – něčím náhodným. Po celý loňský rok, zejména od jara se o ní mluvilo.  Ale nebyla reálně a pozitivně, ve prospěch občanů Evropy i imigrantů, řešena a na půdě kapitalismu ani být nemohla!

Již od počátku vyhrocených konfliktů s nástupem onoho „arabského jara“, oné destabilizace řady arabských zemí v roce 2011 (spojené se ztrátou životů, pracovních míst a příležitostí, tak jako dalších základních podmínek pro uhájení holého života), se tato vlna nelegálních migrantů (vypuknutím války v Sýrii), která dosahovala až několika desítek tisíc ročně, dala do pohybu. Co udělala EU pro její zabrzdění, aby posléze mohlo dojít k zastavení onoho přílivu. Prakticky nic! Nezastavila agresivní zasahování USA a svých velmocí, neusilovala o spravedlivý mír, zklidnění situace a obnovu válkou rozrušených a ochromených zemí! Proti těm, kteří prchali přes Turecko, byl v roce 2012 vybudován plot, aby nemohli přecházet do Řecka. Většina běženců začala proto překonávat hranici po moři.

Po zhoršení situace v Libyi, začal být příliv běženců nejen do Itálie víc než problematický. Ta proto zahájila akci „Naše moře“ (Mare nostrum), v jejímž financování zůstala osamocena. Bez pomoci, proto celou, vlastně neefektivní operaci, ukončila (v roce 2014). Proto bylo italské námořnictvo nahrazeno agenturou Frontex, která k  1. listopadu 2014 zahájila „operaci Triton“, do níž byly zapojeny i některé další země EU. Skutečný efekt, jak je známo, neboť se vše v roce 2015 ještě více zhoršilo (např. jen v tomto roce podle údajů OSN z Turecka do Řecka připlulo po moři 844 000 imigrantů, což představovalo 16 krát vyšší počet než v roce 2014; jen za prvé až třetí čtvrtletí 2015 požádalo v EU o azyl 812 710 imigrantů), to nepřineslo. O to ve vedení EU nebyl a není ani zájem.  

Jak jsem již úvodem uvedl, rozhodující politické špičky EU se imigraci nebránili, nebrání a ani bránit nechtějí. Naopak, mají o imigranty zájem. A to, z těchto základních důvodů: kapitál, zejména nadnárodní kapitál, potřebuje novou a levnější pracovní sílu, novou, „mladou krev“ novodobých otroků do „stárnoucí Evropy“, kterou tentýž kapitál nechal zestárnout, neboť sociální demografickou politiku podpory rodin s dětmi, není schopen a ani nechce, na rozdíl od socialismu, uplatňovat. Raději chce takovou pracovní sílu, která nejenže doplní neobsazená místa, zvláště pokud jde o méně kvalifikovanou a také méně placenou práci, ale celkově sníží, nebo alespoň udrží stávající hodnotu pracovní sily i pokud jde o kvalifikovanou práci v Evropě. Kvalifikované imigranty z tzv. střední třídy si tedy, ne náhodou, ponechá především Německo a severské země EU. Proto německá kancléřka, madam A. Merkelová zvala imigranty ze Sýrie a dalších zemí do Německa a tím i do EU.

  1. b) Masová imigrace do Evropy, USA a EU

Co udělala EU proti konkrétním, ilegálním iniciátorům, velmi dobře placeným a bezohledným verbířům a převaděčům imigrantů, především proti jejich šéfům a „investorům“, proti tomuto obrovskému, mafiánskému byznysu? Nic, neboť šlo a jde přeci o podnikatele, o ty schopné, obratné a produktivní „vrstvy“ kapitalistické společnosti, slouží k přivedení nových pracovních sil do stárnoucí Evropy?

Jak EU připravila zázemí pro ty statisíce utečenců, kterým byl otevřen prostor pro nelegální příchod nejen do zemí EU, kteří byli přitom fakticky pozváni? Jak jim zajistila konkrétní pomoc a nutnou regulaci tohoto fakticky nezvladatelného „polního tažení statisíců“?

Zde bych se chtěl také vyslovit k rozšířené interpretaci, že to co se děje, že ona obří vlna imigrantů valících se do Evropy, je iniciována a řízena ze Spojených států, zejména jejich speciálními službami, že to je „jejich projekt“, neboť tak prý chtějí oslabit a zničit Evropu. K takovéto interpretaci se připojili i někteří přední ideologové KSČM (M. Ransdorf a J. Skála)[3] a nejen oni.

Zde bych chtěl poznamenat, že kdyby EU nechtěla imigranty v Evropě, tak by proti tomu její nejvyšší představitelé a její orgány (já jsem se k tomu již výše vyjádřil), bezesporu konaly, přinejmenším alespoň verbálně. Těžko by se totiž taková obrovská a organizačně velmi náročná operace mohla bez vědomí a souhlasu orgánů EU, zrealizovat. Představitelé tohoto názoru nedoceňují jak objektivní determinanty migrace vůbec a imigrace do Evropy zvláště, tak především subjektivní vyjádření (či nevyjádření) a jejich prosazování „elitami“ EU. Nedoceňují údajný, avšak zamlčovaný projekt EU – operace, pojmenované v roce 1995 „Barcelonský proces“, podle kterého se prý má Evropa postupně změnit na částečně muslimský kontinent, což by mělo vést k tomu, že se celá Evropa rozšíří.

Není samozřejmě pochyb o tom, že v celé věci mají „amíci“ své dlouhé a nebezpečné prsty. Především v příčinách a důsledcích jejich agresivní a zhoubné politiky v  Severní Africe, na Blízkém a Středním východě (Sýrie, Irák), tak jako v Afghánistánu. Přesto však ten jejich vliv ve vztahu k imigrační krizi není konec konců určující. Určující je chybná až scestná politika EU, která možná hraje do „karet“ svého nejbližšího spojence v NATO – USA!

Ad. 3

Náš (M-L) přístup k hodnocení a případném řešení imigrace do EU (v základních bodech)     

  1. Jak již bylo uvedeno migrace (a tím i imigrace a emigrace) souvisí jak s podstatnými a zásadními klimatickými změnami, přírodními katastrofami, tak i se společenskými poměry. V třídně antagonistických společnostech pak zejména s velkými ekonomickými a sociálními krizemi (větší nedostatek pracovních příležitostí, vysoká a dlouhodobě trvající nezaměstnanost, chudoba a hlad …). I s krizemi politickými (s úpadkem a rozpadem společenských zřízení, zvláště s válkami – nejen občanskými, ale zejména s vojenskými agresemi a s jejich katastrofálními dopady na obyvatelstvo atd.)
  2. Marxisté v takových případech musí vědecky (jde-li o analýzu společenských vtahů a procesů při existenci tříd a třídního boje), tedy z třídních pozic hodnotit dané události a ukázat na roli jednotlivých tříd a sociálních skupin v těchto událostech. Pokud jde o války, ty totiž vždy představují pokračování politiky a to násilnými prostředky. Proto je vždy nutné se ptát, v zájmu které třídy je daná válka vedena atd. Z toho vyplyne o jakou válku, jaké války jde. O války nespravedlivé, imperialistické, útočné nebo o války obranné, osvobozenecké, spravedlivé atd.
  3. Při respektování stejných hledisek (v třídních společnostech tedy především a hlavně třídního přístupu) musíme hodnotit i dopady daných válek na společnost, dané obyvatelstvo. Jde-li o agresivní, imperialistické (koloniální, nekoloniální) agrese a války vedené s cílem podrobit si dané území a drancovat v něm přírodní i lidské zdroje, je třeba požadovat od agresorů náhrady za způsobené škody, válečné reparace atd. V takových případech je dnes třeba žádat i o pomoc mezinárodní společenství (OSN apod.) a to přesto, že je dnes toto společenství pod zásadním vlivem právě agresorů (USA, VB, Francie, aliance NATO vůbec).
  4. Dnes se nalézáme v situaci, kdy pokrokové společenské síly jsou po kontrarevolučních převratech a obnově kapitalismu ve většině zemí bývalé světové socialistické soustavy, totálně oslabeny. Tak je nejen nesnadné, ale fakticky v onom kapitalistickém obklíčení a sevření, nemožné situacím, které vyvolávají masové migrace zabránit. Natož imigrantům účinně pomoci. Neboť jedinou, skutečně účinnou pomocí je odstranění toho společenského řádu, který války zákonitě vyvolává a s nimi i utrpení lidu, včetně velkých migrací.
  5. Navíc dnes není v Evropě a ve světě vůbec, skutečné revoluční síly (politických – komunistických stran a jejich mezinárodní organizace), která by dokázala ideově vyzbrojit a organizačně vést proletářské a poloproletářské masy, třídy a společenské vrstvy, k tomu, aby se postavily kapitalismu. Onomu opravdovému zlu, které je založeno na „moderním“ („civilizovanějším“) otroctví, na vykořisťování polokoloniálně zotročených národů a států, při trvalém používání agresí a válek …
  6. Prozatím jde o naprostou nadvládu světové kapitalistické soustavy na čele s USA (prý nejdemokratičtější země na světě!), kde ovšem žádná demokracie (vláda lidu) není a ani za daného ekonomického a politického systému být nemůže. Skutečnými vládci zde jsou představitelé nejbohatších rodin, finanční oligarchie. Vždyť kdo byli a jsou oni prezidenti, senátoři a guvernéři? Vesměs milionáři, multimilionáři ne-li miliardáři, jako je jeden z dnešních kandidátů na prezidenta, z tábora republikánů … A tito lidé odhodlaně a bezohledně slouží zájmům kapitalistů, zejména oněm největším nadnárodním společnostem, tedy i boji za udržení svých sfér vlivu, surovinových a energetických zdrojů ve světě. Agrese a války jsou jen „pouhým“ prostředkem k jejich dosažení, zabezpečení. Proto nelze očekávat ze strany Spojených států amerických, tak jako i dalších imperialistických velmocí (Francie, Velká Británie), nějakou skutečnou pomoc obětem (imigrantům) jejich agresivní politiky.
  7. Pokud jde o stoupence lidské solidarity, proletářského internacionalismu, pak jsme zastánci nutnosti poskytnout podporu imigrantům, včetně toho, budou-li mít zájem o azyl u nás, přijmou je (při jasné identifikaci o koho jde a zavázání se k respektování stávajícího právního řádu …).

DODATKY k textu:

(1) K hlouběji skrytým, avšak podstatným důvodům toho, že nejvyšší představitelé EU, tedy faktičtí představitelé imperialistického kapitálu, zejména nadnárodních obřích společností, připustili imigrantské tsunami do Evropských zemí, je také jistým postupem k tomu připravit podmínky pro případné nastolení nedemokratických vlád, zcela autoritativních, v podstatě fašizoidních režimů! Aby prostřednictvím nich lépe čelili nástupu kritických, zejména protikapitalistických hnutí a sil. K tomu se hodí rozdmychávání konfliktů, mezi stoupenci přijetí všech imigrantů těmi, kteří je vítají a jejich odpůrci, zejména vyhraněnějšími nacionalisty.

(2) Podle údajů Vysokého komisařství OSN pro uprchlíky (UNHCR) se v roce 2015 dostalo do Evropy přes Středozemní moře 985 704 uprchlíků. Z toho je 42 % žen a dětí, 58 % mužů. Poslední dílčí údaje UNHCR hovoří o 50 % mužů, 19 % žen a 31 % dětí.

(3) Převádění imigrantů do Evropy je velký byznys. Podle zpravodajství německé TV, za desítkami tisíc imigrantů přicházejících každoročně do Evropy, je „průmysl“, který za každého utečence získá víc než 10 000 €. Větší zisk než s obchodování s lidmi, je jen už zisk z obchodu s drogami. Organizovaný „průmysl“ s utečenci verbuje lidi tím, že jim slibuje úžasnou budoucnost v Evropě.“

(4) Demografický problém Evropy (s. 1, odkaz 1)

   Nedávná zpráva OSN jasně říká, že v nejbližších 50 letech se populace nejrozvinutějších zemí nezvětší, protože plodnost je tam pod záchovnou hranicí. Plodností rozumíme střední počet dětí připadajících na jednu ženu ve fertilním neboli reprodukčním věku (15 až 49 let). Má-li se populace udržovat, je nutné, aby úhrnná plodnost v zemích s lepšími zdravotními podmínkami činila 2,1 dítěte na ženu. V roce 2050 bude populace 30 rozvinutých zemí nižší než nyní. Podle některých prognóz ztratí země jako Estonsko, Litva, Ukrajina, Bulharsko, Rusko do té doby mezi 30 % a 50 % nynějšího počtu obyvatel. Podle téže předpovědi ztratí Česká republika skoro 17 % nynějšího počtu svých obyvatel. Situace v Evropě je tedy zvlášť znepokojivá (viz Anne-Marie Libertová (Anne-Marie Libert), Demografická imploze, přednáška 11. 3. 2004).

   Některá čísla podle oficiálního amerického Bureau du Recensement: plodnost v roce 2000 v Německu činila 1,4; ve Španělsku 1,2; ve Francii 1,9; v Itálii 1,2; v České republice 1,1; v Rusku 1,2. Dodejme, že nízká plodnost je jev celosvětový. Za posledních 50 let se plodnost v méně rozvinutých zemích snížila z 6 na 3 a pokles pokračuje. Pokles úhrnné plodnosti v Evropě jednoznačně vyplývá ze srovnání „postkomunistických“ a některých západních zemí (první údaj odpovídá roku 1970, druhý roku 2001): Bělorusko 2,3/1,3; Slovensko 2,4/1,2; Bulharsko 2,2/1,2; Anglie 2,3/1,3; Česká republika 1,9/1,1; Belgie 2,3/1,5; Maďarsko 2,0/1,3; Francie 2,5/1,8; Polsko 2,1/1,3; Německo 2,0/1,4; Rusko 2,0/1,3; Nizozemí 2,6/1,7. (Tamtéž). Z uvedeného mj. jednoznačně vyplývá, že ty země, které do roku 1990 usilovaly o budování socialismu, zajišťovaly reprodukci svého obyvatelstva. Ve své zdrcující většině udržovaly, nebo překračovaly tzv. úhrnnou plodnost (fertilitu) v hodnotě 2,1. Obnova asociálního kapitalismu, jak jinak, učinila své. Původní obyvatelstvo v těchto zemích začalo výrazně ubývat, začalo vymírat.

   Tak to i uvádí teoretik Jan Holovský (v práci „Demografická krize ve střední Evropě“, 10. 2. 2014; http://www.demokratickystred.cz/demograficka-krize-ve-stredni-evrope/). Doslova píše „Český národ totiž úspěšně stárne a vymírá, stejně jako většina Evropy. Od pádu železné opony se narodilo o víc jak milion méně dětí, než je potřeba pro generační výměnu a tedy dlouhodobou udržitelnost populace. K té je nutná úhrnná plodnost (fertilita) zhruba 2,1 dítěte na matku, ale v naší zemi se roku 2012 pohybovala na hodnotě 1,45. Jsme tak třetinu pod nutným číslem a za rok 2013 jsou výsledky ještě hubenější.“ Jak připomíná, roku 2013 vyšla dlouhodobá prognóza ČSÚ, která popisuje, jak do poloviny tohoto století vzroste počet seniorů nad 65 let věku z dnešních 17 % na cca 33 % populace. Ekonomicky aktivních obyvatel tak bude už jen něco přes 50 %. Přitom veřejná debata na téma nutnosti zvýšení porodnosti neexistuje.

   Pokud jde o porodnost, ta byla za socialismu, konkrétně v 70. letech, vysoká, díky čemuž dnes nevymíráme ještě rychleji, ale už od začátku 80. let se úhrnná plodnost dostala pod 2,1. Avšak v roce 1994 se poprvé v české historii, pokud nepočítáme léta válek a pohrom, narodilo méně lidí, než jich umřelo! Vrcholem byl rok 1999, kdy se narodilo o víc než polovinu méně dětí, než v letech sedmdesátých! Až početná generace tzv. Husákových dětí porodila víc dětí, než zemřelo lidí, až v roce 2006. Jenže i na vrcholu téhle vlny (rok 2008) se narodilo asi o 30 tisíc dětí méně, než bylo potřeba. Převaha novorozenců nad úmrtími trvala jen do roku 2012 a dnes už Češi opět vymírají. Podle demografa Tomáše Fialy z VŠE by se pro udržení populace musely do konce století přistěhovat 4 miliony lidí. Nejen to, jestliže Češi mají nelichotivé vyhlídky, některé části Evropy se nyní plynule přesouvají přímo do demografické katastrofy. Jde především o země Balkánu a východní Evropy, ale problémy začíná mít také Evropa jižní. V mnoha zemích se kloubí vysoká emigrace, vysoká úmrtnost a příliš nízká porodnost, takže Ukrajina přišla za posledních 25 let o téměř 7 milionů obyvatel (13 % populace), Bulharsko o 2 miliony (skoro 1/4  obyvatel), Rumunsko o 4 miliony (20 % populace) a např. Lotyšsko o 600 tisíc (1/4 obyvatel). (Tamtéž)

Tabulka 2: Demografie střední Evropy v roce 2012

 

Stát Průměrný počet obyvatel

(v tis.)

Narození Zemřelí Přirozený přírůstek obyvatelstva

(v %)

Úhrnná plodnost Počet obyvatel v roce 1989

(v tis.)

Německo 80 399 673 544 869 582 -2,4 1,38 78 677
Rakousko 8 464 78 952 79 436 -0,1 1,43 7 620
Polsko 38 533 386 300 384 800 0 1,30 37 963
Maďarsko 9 932 90 269 129 440 -3,9 1,34 10 398
Slovensko 5 408 55 535 52 437 +0,6 1,34 5 276
Česko 10 516 108 576 108 189 0 1,45 10 362
Švýcarsko 8 009 82 200 64 000 +2,2 1,53 6 647
Lichtenštejnsko 0,0366 357 224 +3,6 1,61 0,0283
Slovinsko 2 055 21 938 19 257 +1,3 1,58 1 999

 

Poznámka: Střední Evropu definuji ve smyslu jednotlivých států jako užší a širší. Užší je tvořena postkomunistickými státy Visegrádské čtyřky a dále alpskými zeměmi Německem a Rakouskem. Do širšího pojetí střední Evropy řadím ještě další alpské země – Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Slovinsko. Podobně, ale bez rozdělení na užší a širší, ji definují přední západní encyklopedie – Brockhaus, Britanica, Encarta a americký statistický souhrn World Fact Book.

Zdroj: epp.eurostat.ec.europa.eu

   Středoevropské státy v uplynulých 25 letech populačně stagnovaly, nebo rovnou rychle vymíraly. Pokud v užší střední Evropě přece jen populačně rostly, tak hlavně zásluhou imigrace (to se týká i ČR). Velmi špatně je na tom Německo, kde počet zemřelých převýšil počet narozených už roku 1972, a také Maďarsko, kde se totéž stalo v roce 1980. Během roku 2012 byl v osmdesátimilionovém Německu přirozený úbytek téměř 200 tisíc lidí a v ani ne desetimilionovém Maďarsku to bylo necelých 40 tisíc. Německo považuje za úspěch i to, že se po čtyřiceti letech vymírání a společenských změn porodnost udržuje na zhruba stejné úrovni (fertilita cca 1,4) SRN zatím dorovnává úbytek obyvatel imigrací, ale už dnes chybí německé ekonomice, podle Spolkové agentury práce, asi půl milionu odborných pracovníků. Do roku 2025 to mají být dokonce tři miliony. (Tamtéž)

   Pro objektivnost hodnocení naši socialistické minulosti připomeňme zpracovaná fakta Federálním statistickým úřadem (FSÚ), ČSÚ a SŠÚ ve Statistické ročence 1990. Obyvatelstvo celkem v letech 1945 až 1988, a to od roku 1950: ČR rok 1950 – 8 978 854; rok 1960 – 9 676 377; rok 1970 – 9 809 667; rok 1980 – 10 292 717; rok 1988 – 10 360 034.

   Průměrný roční přírůstek (+) nebo úbytek (-) v období mezi sčítáním lidu na 1 000 obyvatel: v letech 1947 až 1950 činil + 5,6; rok 1961 (1. 3.) + 7,8; rok 1970 (1. 12.) + 2,5; rok 1980 (1. 11.) + 5,6. (viz Statistická ročenka 1990, s. 96)

[1] Pro ilustraci: Jde o populační úpadek, kdy s úbytkem populace ubývá i původní kultury, národní identity atd. Skrze porodnost ve výši 1,3 dítěte na jednu ženu budeme v Evropě roce 2030 řešit, že 65 osob ze 100 z nás budou senioři. V tomto směru neveřejný plán EuroMed na doplnění ca 56 milionů imigrantů z oblasti Severní Afriky a Blízkého Východu dává smysl. I za tu cenu, že se Evropa změní na částečně muslimský kontinent. Celá operace, pojmenovaná v roce 1995 Barcelonský proces vede k rozšíření Evropy z 28 států na širší celek 43 států. Do kterého patří mj. Albánie, Alžírsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Mauritánie, Monako, Maroko, Palestinská autonomie, Sýrie, Tunisko a Turecko. Operace se sebou nese prvky, na které jako původní obyvatelé tohoto kontinentu zjevně nejsme připravení … O potřebě imigrace představitelé vlád a EU mlčí. Tváří v tvář tisícovce imigrantů, proudící denně přes Maďarsko, EU neudělala systémového vůbec nic. Jakékoliv mechanismy, dohodnuté dříve selhaly. Popřípadě tvrdí, tak jako německý ministr vnitra de Maiziére, že by Evropa měla imigranty do Evropy přímo vozit. Toto nepochopení záměru vlád a EU však prohlubuje rozpor mezi obyvateli a vládami, nemluvě o EU. Protože obyvatelé tuší to, co vlády vědí: celý proces dovozu imigrantů vede ke snazší vládě nad kontinentem. Národní státy budou oslabeny, jelikož nadále již národní nebudou. Doporučení německého ministra vnitra, aby Slovensko začalo stavět mešity, dostává nový rozměr poté, co byli Východoevropané přehlasováni Západem a tak vznikl tento týden permanentní mechanismus pro nekončící přijímání imigrantů. De Maiziere říká jasně: „Máme odpovědnost vůči uprchlíkům, i když nejsou pronásledováni. (Baudyš, Imigrace a přerod Evropy, 27. 9. 2015)

[2] Mladých lidí v západní Evropě, kteří nepracují ani nestudují, je zhruba osm milionů. Týdeník The Economist před několika měsíci spočítal, že od vypuknutí krize v roce 2007 vzrostla nezaměstnanost mladých na Západě o 30 % a dnes postihuje 26 milionů osob. Z aktuálních vědeckých studií stavu a vývoje v jednotlivých zemích zadaných Friedrich-Ebert-Stiftung (FES) ve 12 evropských státech vyplývá, že stále vyššímu podílu mladých lidí se v EU již dlouhá léta nedaří plynulý přechod ze školy do zaměstnání na dobu neurčitou s řádnou odměnou za práci.(…) Je to masový fenomén: místo stálého pracovního místa nalézají mnozí 15-24letí na stále deregulovanějších trzích práce EU pouze nejistá zaměstnání na částečný úvazek, pomocná zaměstnání a pracovní poměry na dobu určitou. Jsou tak první, kdo při konjunkturálních výkyvech práci ztrácí. v zemích EU je průměrně 22 % mladých lidí nezaměstnaných, přibližně dvojnásobný počet než dospělých. Z části evropské mládeže se tak plíživě stala ztracená generace, jíž je vstup do profesního života stále více ztěžován. Nezaměstnanost mladých 21,4 %, celková nezaměstnanost 9,6 % (z materiálu Spojenectví Práce a Solidarity)

[3] Ransdorf, M.: Američané způsobili uprchlickou krizi záměrně a podporují islamisty, patří před soud. EU financuje mafiánský byznys s imigranty. A ti idioti z Bruselu…, PL  23. 6. 2015; Boj nervů, vzájemné vydírání. Ransdorf řekl tyto zásadní věci. Jen nám. Čtěte velmi pozorně, PL  16. 12. 2015. Skála, J.: K libretu a režii uprchlické vlny, PL 10. 11. 2015: „… Tím věrohodněji teď zní, píše-li o „záplavě běženců, kterou si objednal washingtonský diktátor“. O tom, že si je napřed navozil hlavně tureckýma rukama do „táborů pro 2,5 milióny lidí s kompletní infrastrukturou, jejichž výstavba vyšla na 6 miliard $“ („údržbu nepočítaje“). Aby je „v pravý čas, tak jako teď“ – a „po velkých hordách“ – vyexpedoval do „bouřlivého podzimního počasí, po němž přijde tvrdá evropská zima, na rozkaz téhož diktátora“. A „využil tak běženců“ (před svou vlastní politikou) – sám „pohodlně chráněn dvěma oceány“ – „ jako zbraně, destabilizující EU“…“