Vystoupení soudružky Mgr. Věry Klontza-Jaklové, Ph.D. na KK KSČM Brno

anticapitalist2

Vystoupení soudružky Mgr. Věry Klontza-Jaklové, Ph.D. na KK KSČM Brno

Nejprvese vyjádřím k jednání konference a doufám, že moje kritika bude přijata jako konstruktivní.

  1. Hodnotící zpráva přednesená soudruhem Býčkem. Zpráva byla podle mého názoru naprosto nedostatečná. Sice byl vyjmenovaný seznam všech nesplněných závazků (úbytek členů, organizací, financí apod.), ale toto bylo popsáno jako nějaký fenomén, na který mi nemáme žádný vliv, jako by šlo o nějakou přírodní katastrofu a my jsme museli nečinně přihlížet. Nezachytila jsem ani zrnko sebekritiky. Co jsme udělali pro to, aby se to nestalo, co jsme mohli a neudělali? Mám tomu snad rozumět, že nám to nevadí?
  2. Odpusťte mi mé rozhořčení, ale procedurální ekvilibristika předsednictva je neuvěřitelná: nejprve bylo vyhlášeno a stojí to tak i v tištěném programu, že diskuse bude předcházet volbám. To bylo změněno bez hlasování a rozhodnuto, že část diskuse bude před volbami a část po volbách. Osobně jsem byla informována, že budu hovořit před volbou v diskusi a dostanu 5 minut. Nebyla jsem vyvolána a na můj dotaz jsem dostala odpověď, že před volbami se mohu pouze představit a po volbách, že dostanu 5 minut. Teď mi soudruh z předsednictva šeptá, že mám zase jenom dvě minuty a můj předřečník mluvil 50 minut. Sice proslov soudruhaRansdorfa byl zajímavý, ale netýkal se vůbec projednávané problematiky konference a spíš by se dal popsat jako přednáška o islámu. Pokud vím, ve straně jsme si všichni rovni, takže tímto žádám o prodloužení času. Ještě dodávám, že zařadit diskusi za volby je totální nesmysl a nedemokratický krok. Je to jakoby v parlamentu odhlasovali zákon a pak teprve byla rozprava.

Konference je mezi sjezdy nejvyšší orgán a má věci ŘEŠIT!

  1. Dále nechápu vystoupení předsedy Filipa, který nás také proškolil, vyslovil svoje rozhořčení nad tím, že ještě existují tací, kteří nechápou, že socialismus je ideální cíl, kterého není možné v horizontu lidského života dosáhnout a naše politika musí být realistická. Po svém projevu odjel. Otázkou tedy je, proč na naši konferenci přijel? Aby nás školil? Nezajímá ho, co máme na srdci? O čem budeme jednat? Máme tedy jeho názory přijmout z pozice podřízených, nebo jak to mám chápat? Pokud chápu stanovy a demokracii strany správně, tak funkcionáři se zodpovídají členům a ne naopak. Soudruh Filip zde měl zůstat, nebo nejezdit vůbec.

Zde navážu s tím, s čím jsem chtěla vystoupit v diskusi. Předesílám, že tento problém považuji za klíčový:

Patrně většina z vás se mnou bude souhlasit, že se rozhodujeme o budoucnosti naší strany skutečně ve zlomové době. Je třeba se oprostit od osobních záští i sympatií a zauvažovat, jak si představujeme budoucnost strany a proč, její úlohu ve společnosti i historickém procesu a na základě těchto kritérií vybírat ty kandidáty, kteří jsou zárukou takového postupu.

V naší straně, ale i v celém mezinárodním hnutí, taháme provaz ze dvou stran- je jednak tzv. realistická cesta: která říká, že daný stav není možné změnit a stačí, když budeme „realisticky“ zasahovat do nejhorších dopadů systému. Na druhé straně stojí ti, kteří jsou přesvědčeni o možnosti a nutnosti změny systému a o historické, avantgardní a aktivní úloze strany v tomto procesu.

Materiály předložené pro předsjezdovou diskusi sice do určité míry reflektují tyto rozpory, např. alespoň narážejí na problematiku rotace funkcí, ale jednoznačně se hlásí k cestě parlamentarismu, oportunismu, odklonu od revoluční teorie, od objektivního hodnocení současné situace. Socialismus chápou jako daleký cíl, který přijde objektivně bez ohledu na subjektivní faktor. Stranu chápou jako stranu volební a ne masovou.

Současná skutečnost je však diametrálně odlišná. Spousta opatření, které jsme považovali za akceptovatelné komunistickým hnutím, se ukázaly jako maloburžoazní, oportunistické. Snahy spolupracovat s tzv. demokratickou levicí, ať již se jedná o naši sociální demokracii, nebo řeckou Syrizu, německou Die Linke, Stranu evropské levice apod. se ukázaly jako cesta vyhovující současnému kapitálu v jeho imperialistické fázi. Ukázalo se to velmi tragicky právě ve jmenovaném Řecku, ale také např. v Portugalsku nebo ve Venezuele.

Otázka socialismu a změny společnosti je velmi aktuální. Chápou ji společenští vědci upozorňující na rozpad současného systému, špičkoví ekonomové, chápe ji značná část mladší generace, ale také ti, od kterých bychom to rozhodně nečekali. Jeden ze dvou uchazečů o post kandidáta demokratické strany na prezidenta USA BernieSandersjasně hovoří o nutnosti socialismu, a aniž bych chtěla říci, že se jedná v jeho případě o revoluční levici, posun v myšlení je zřejmý. Cituji: Koncept socialismu stojící na sociálním dobru byl základem společnosti Sovětského svazu a tato podstata je socialismem. Jakékoliv projevy diktátorství, elitářství apod. socialismem nejsou a my nesmíme zaměňovat tyto nešvary a slabiny za socialismus. Socialismus neznamená moc skupinky kolem rudé vlajky, nejsou to ani slogany, obrázky Che nebo Lenina. Socialismus znamená společnost, která mobilizuje, aktivizuje, inspiruje potenciál většiny, která to, co vytvoří, rozděluje mezi sebou, tvoří a mění. Socialismus není něco, co se jednoho dne stane. Historie ukazuje, že k žádné změně nedochází automaticky, bez masového hnutí, bez jeho rozhodnutí a odhodlání zasáhnout. Socialismus nepřinesou ani volby, i když mohou akcelerovat některé procesy vedoucí tímto směrem. Karel Marx a Bedřich Engels se proslavili tím, jak perfektně analyzovali kapitalismus. Kapitalismus začal jako pokrokový systém, ale obsahuje stejně jako každý jiný režim, zárodky svého úpadku. Kapitalismus vytvořil ohromné masy dělnické třídy, která realizuje prakticky veškerou produkci, ale tuto využívá stále se zmenšující hrstka ke svému obohacení. Tomu se říká rozpor mezi prací a kapitálem. Tomu se říká vykořisťování. Tento rozpor vytváří mnoho problémů od sociálního pnutí, sociální nespravedlivosti po světové války. Je čas tento systém změnit. Je životu nebezpečný. Socialismus je na pořadu dne.“ říká BernieSandars, senátor z Vermountu. Dovolte mi rovněž dodat, žeSanders vyzývá k návratu k tradicím amerického dělnického a odborového hnutí 30. let 20. století, k navázání na revoluční tradice.   Je to v téměř úsměvném kontrastu s výroky těch, kteří socialismus zažili a následně vyzývají k „politickému realismu“ a případně nevolení těch, kteří jsou „nebezpečně radikální“. Je paradoxní, že nastolovat otázky socialismu je aktuální v imperiální mocnosti jakou jsou USA a nežádoucí pro KSČM.

Nastolení tohoto tématu americkou společností dokládá platnost Leninovy argumentace, kterou najdete v dopisech Kauckému, že k nastolení otázky socialismus nebo barbarství dojde dříve, než se bude kapitalismus stoprocentně globalizován.

Coby historik, coby příslušník dělnické třídy, coby svědek postupující krize, coby občan ČR, který zažil reálný socialismus i kapitalismus konce 20. a počátku 21. století jsem přesvědčená, že strana se musí vrátit k marxismu-leninismu a ke svým revolučním tradicím, které se staly základem únorového vítězství ne komunistické strany, ale pracujícího lidu.

Domnívám se tedy, že právě dnes je třeba vyjádřit jasnou podporu učení Marxe, Engelse a Lenina.

Z vnitrostranického hlediska navrhuji prosazovat následující kroky a opatření (a to je to, o čem jsme měli na konferenci jednat):

–       Vytvořit stranickou mládežnickou organizaci

  • Podporovat a podpořit stranická masmédia
  • Důsledně podporovat a rozvíjet stranické vzdělávání
  • Aktivizovat všechny členy strany
  • Znovu zavést kategorii kandidátů na členství ve straně
  • Ve stanovách ukotvit střídání ve funkcích a možnost vykonávat nejvyšší funkce maximálně podvakrát
  • Omezit příjmy nejvyšších funkcionářů a poslanců na úroveň blízkou průměrnému platu
  • Důsledně dbát na princip kolektivního rozhodování, vnitrostranické demokracie
  • Zajištění plné informovanosti o aktivitách europoslanců a poslanců v jejich funkcích a kontroly strany nad jejich aktivitami
  • Intenzivně, odborně a kolektivně se věnovat dějinám strany, hnutí i období socialismu

Do detailů propracované návrhy týkající se předsjezdového dialogu najdete v materiálech naší organizace.

Navrhuji, aby strategickým cílem strany byl jednoznačně socialismus.

Strana by rozhodně měla prosazovat odchod ČR z NATO a Evropské unie, které slouží exponovaným kapitálovým zájmům. Členství v těchto organizacích není v zájmu českého lidu.

Strana by měla také bojovat za znovuoživení dělnických odborů, bojovat za mír,internacionalismus, solidaritu, proti rasismu a nacionalismu.

Jsem přesvědčená o nutnosti jasně vymezit naši politiku. Taktika: myslete si, co chcete, ale raději to neříkejte, neomylně vede k oportunistické, sociálnědemokratické levici. Dovolte mi ještě jeden citát. Tentokrát je z Práva, autorem je brněnský politolog Lukáš Jelínek: „Komunisté dávno nejsou vnímáni coby revolucionáři. Skoro můžeme být klidní, když protestní hlasy získávají oni, a ne zástupci politických proudů, od nichž hrozí atakování demokratických poměrů nebo rovnou násilí víc než od vyšeptalého klubu přátel starých pořádků.“ Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že přesně tak nás vidí velká část populace, o mladé nastupující generaci ani nemluvě.

Na dnešní konferenci jste již své představitele zvolili, než začneme vybírat své zástupce, představitele, reprezentanty, mluvčí a funkcionáře do nejvyšších orgánu volených krajskými konferencemi a sjezdem, uvědomme si, že my všichni, kteří jsme ve straně organizovaní, jsme delegáty konferencí, vykonáváme nejrůznější funkce, máme přímou zodpovědnost za to, kam dále stranu pošleme.

Za moji osobu: mým cílem je socialismus pro nás i naše děti, ne funkce s polstrovanou židlí.