Výročí

j0403848

Jack London (12. 1. 1876 – 23. 1. 1916)

Uplynulo sto let od smrti Jacka Londona a sto čtyřicet let od jeho narození. Tento americký spisovatel, dramatik a esejistapatří nesporně kvrcholům světové literatury. Osud mu vymezil jen krátkou dráhu – pouhé čtyři desítky let života. Ale stačilo to k tomu, aby vytvořil dílo, které nese pečeť nesmrtelnosti. Celá pokolení jeho „žízní po životě“, jeho „voláním po svobodě“. I Lenin, jak vzpomíná Krupská, z Londona čerpal povzbuzení, když se ocital v těžkých životních chvílích. „Volání divočiny“, „Bílý tesák“, „Mořský vlk“ – kdo z nás by se vzrušením nečetl tyto nádherné knížky a nepodlehl přitom kouzlu darwinistického postoje k životu, nepocítil nezadržitelnou touhu zmocnit jeho darů?! Jack London – a na to bychom neměli zapomínat – byl průkopníkem dělnického hnutí v USA, hlásil se k Marxovi! Škoda, že se nedožil Velkého října. Jeho hlas by nepochybně souzněl s hlasem Johna Reeda. A nebylo by možné ho potlačit.

F-ík

 

Jiří Stano devadesátník

Jiří Stano, reportér Rudého práva, v němž působil více než třicet let (1955-1989), se narodil v Ostravě 29. ledna 1926. A s devadesátinami, s tímto nádherným výročím, slaví současně sedmdesátku své komunistické novinařiny. Lze bez přehánění o něm říci, že z dřívějších publicistů nejpůsobivěji a nejpřesvědčivěji oslavil hrdinství práce budovatelů socialismu.  A nebyl jen novinář, psal také úspěšná dramata a romány, z nichž nejvydařenějšíje Křížovou cestu Františkánů.

Pro Jiřího Stana bylo pero mečem. A pěkně nabroušeným.Tepal zlořády, bojoval proti staré, kapitalistické společnosti. Za společnostsocialistickou. Dnes to může znít jako fráze, ale Jiří Stanodobře znal život a sloužil pouze jedinému bohu – pravdě. Něco, co je dnešní publicistice cizí. Poprávu byl oceněn mnoha vyznamenáními, Státní novinářskou cenou a Řádem práce.

A bojové pero neodložil ani po roce 1989. V břitkých satirických epigramech nastavuje nemilosrdně a výstižně zrcadlo dnešní společnosti. Věrně ve stopách K. H. Borovského.  A je neúnavný. Čtenáři se mohou těšit na knihu, kterou právě vydává – Řeč plátna a kamene. Jak název napovídá, je o hrdinech práce ve výtvarném umění, připomíná některé národní a zasloužilé umělce.

Redakce „Dialogu“ blahopřeje soudruhu Jiřímu Stanovi k jeho jubileu s přáním zdraví a tvůrčích sil do dalšího života. A při té příležitosti ocitujme jeho dvouverší z „Knížky bez názvu“ (2012):

Apel

Co je dneska nezbytné?

Lid ať konečně procitne!